SLP 07 (2014)

vyvlastňování půdy, rasová diskriminace 77 ). Dále Evropská unie přijala i jiná kolektiv- ní protiopatření, jež nebyla striktně vázána na porušování lidských práv (např. sankce týkající se událostí na Ukrajině 78 ). 79 Dominovala opatření cíleného charakteru, opat- ření plošná naopak EU využívala jen málo. Kolektivní protiopatření v letech po přijetí Návrhu článků přijímaly též USA, 80 Austrálie 81 a příležitostně nezápadní státy či regio- nální organizace (např. sankce Ligy arabských států proti Sýrii 82 ). V rámci humani- tární krize, která vypukla na podzim roku 2013 na Ukrajině, se za přijetí kolektivních protiopatření v reakci na porušování lidských práv zasazovala rovněž Česká republika. 83 Za pozornost stojí skutečnost, že přijetí kolektivních protiopatření jen zřídka vy- volala reakce jiných států, popř. se tyto reakce omezily na faktickou stránku věci. Proti přijetí kolektivních protiopatření aktivně nevystupovaly ani státy, které během přijímání Návrhu článků dávaly najevo, že je nepovažují za legální, jako např. Čína a Mexiko. To nasvědčuje tomu, že se v mezinárodním právu skutečně vyvíjí institut protiopatření přijímaných v reakci na porušení lidských práv, resp. protiopatření při- jímaných v obecném a kolektivním zájmu. Stále sice platí, že se praxe „týká omezeného počtu států“, 84 vzhledem k četnosti případů lze ale těžko tvrdit, že je tato praxe stále „omezená a spíše zárodečná“. 85 Samotné množství států, které kolektivní protiopatření využívají, ostatně není nutně rozhodující za situace, kdy jiné státy vůči takovému vyu- žívání neprotestují a kdy navíc mnohé z nich může od připojení se k danému jednání odrazovat spíše reálná situace (omezené ekonomické možnosti, strach z dopadů aj.) než jejich právní náhled. ͻ. Parametry (potenciálního) institutu kolektivních protiopatření Předchozí kapitoly ukázaly, že přes opatrnost, kterou projevila Komise OSN pro mezinárodní právo v Návrhu článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování z roku 2001, se na mezinárodní scéně postupně vyvíjí pravidlo opravňující státy a možná i regionální organizace k přijímání protiopatření v obecném či kolektiv- ním zájmu, včetně protiopatření v reakci na porušování lidských práv. Doformování tohoto pravidla daleko spíše než nedostatek praxe brání nejistota ohledně některých 77 Council Decision 2011/101/CFSP of 15 February 2011 concerning restrictive measures against Zimbabwe. 78 Council Decision 2014/145/CFSP of 17 March 2014 concerning restrictive measures in respect of ac- tions undermining or threatening the territorial integrity, sovereignty and independence of Ukraine. 79 Výčet nazahrnuje sankce přijaté v rámci systému kolektivní bezpečnosti OSN. 80 Viz US Department of the Treasury, Sanctions Programs and Country Information, online na http:// www.treasury.gov/resource-center/sanctions/Programs/Pages/Programs.aspx (5. června 2014). 81 Viz Australia, Department of Foreign Affairs and Trade, Sanctions, Consolidated List, online na http:// www.dfat.gov.au/sanctions/consolidated-list.html (5. června 2014). 82 New York Times, Isolating Syria, Arab League Imposes Broad Sanctions, 27 November 2011. 83 Lidové noviny, Zaorálek: Není možné, aby lidé zodpovědní za násilí na Ukrajině cestovali do zemí EU, 19. února 2014. 84 UN Doc. A/56/10, op. cit., s. 355. 85 Tamtéž, s. 351.

41