SLP 07 (2014)

ͼ. Závěrečné zamyšlení Příspěvek ukázal, že v mezinárodním právu se vyvíjí institut protiopatření přijíma- ných v reakci na porušování lidských práv, resp. protiopatření v obecném či kolektivním zájmu. Vývoj ještě není zcela dokončen, což je dáno zejména nedořešením některých důležitých otázek, jež jsou s podobou instituty spojeny. Sporné ovšem zůstává také to, zda vůbec jsou protiopatření vhodným nástrojem k zajištění lepšího dodržování práva lidských práv, resp. mezinárodního práva. Mohlo by se zdát, že tomu tak je, neboť kolektivní protiopatření by mohly napomoci zlepšit dodržování mezinárodního práva v oblastech, kde chybí či nedostačují jiné, již existující nástroje. Konkrétně v oblasti lidských práv, kde standardně neexistuje poškozený stát, by širší aplikace kolektivních protiopatření znamenala zásadní změnu, která by mohla zvýšit šance individuálních obětí dosáhnout ukončení porušování a odškodnění. Daná změna by navíc odrážela trend humanizace mezinárodního práva, 88 který se mj. projevuje rostoucím důrazem na jednotlivce a ochranu lidských práv. Z těchto hledisek je vývoj kolektivních proti- opatření zcela logický. Současně je ale i poněkud absurdní. Vynucení norem, které chrání obecné či kolektivní zájmy, se zde totiž ponechává na jednotlivých státech. Mezinárodní právo tak na centralizaci a vertikalizaci systému primárních pravidel reaguje tím, že reaktivuje starý, decentralizovaný a horizontálně orientovaný mechanismus donucení. Na možné negativní dopady a rizika tohoto vý- voje – jednostranné posuzování toho, zda došlo k protiprávnímu jednání, zneužití ze strany silných států – upozorňoval již koncem 70. let zvláštní zpravodaj Ago a později se ve stejném duchu vyjádřily některé státy (Argentina, Čína, Mexiko aj.) a autoři (Kaplan, Katselli Proukaki aj.). Komentáře států i odborná literatura také obsahují návrhy, jak rizika odstranit či zmírnit. Patří mezi ně např. návrh, aby protiprávnost jednání určovaly mezinárodní instituce a ne státy (Ago), nebo aby se systém kolek- tivních protiopatření navázal na mechanismus kolektivní bezpečnosti OSN (Katselli Proukaki). Žádný z návrhů zatím nezískal větší podporu, dokonce k nim ani ne- probíhá mezinárodní debata. Kolektivní protiopatření, včetně protiopatření v reakci na porušování lidských práv, se tak sice živelně vyvíjejí v mezinárodní praxi, chybí ale jakákoli zásadnější reflexe toho, jak přesně by tento institut měl vypadat a zda a popř. za jakých podmínek je jeho začlenění do systému mezinárodního práva vůbec žádoucí.

88 Viz MERON, Th.: The Humanization of International Law . Leiden, Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2006; a KLABBERS, J., PETERS, A., ULFSTEIN, G.: The Constitutionalization of International Law . Oxford: Oxford University Press, 2009.

45