SLP 07 (2014)

úmluvě o ochraně lidských práv. Podle tohoto ustanovení „každá fyzická nebo práv- nická osoba (every natural or legal person) má právo pokojně užívat svůj majetek.“ Vyvstává však otázka, zda všechny články obsažené v Úmluvě a jejích protokolech obsahují práva týkající se právnických osob. S výjimkou uvedeného článku 1 Dodatkového Protokolu 1 neobsahuje žádné dal- ší ustanovení zmínku o právnických osobách. Aplikovatelné na právnické osoby jsou ustanovení o právu na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy. Lze uvést případ společnosti Dombo Beher v. Nizozemsko 26 z roku 1993, který řešil Evropský soud pro lidská práva. Dalším právem může být právo na zákaz trestu bez zákona v čl. 7, ohraničení možnosti omezení práv v čl. 18, právo na účinné prostředky nápravy v čl. 13. Jiná práva aplikovatelná na právnické osoby mohou být např. zákaz diskriminace v čl. 14, právo na svobodu shromažďovací a sdružovací v čl. 11 Úmluvy. Ačkoli není dané ustanovení aplikovatelné na ziskové korporace, také svoboda náboženského vy- znání v čl. 9, může být považována za aplikovatelnou na právnické osoby (církve). 27 Na právnické osoby je možné aplikovat i čl. 8 obsahující právo na soukromí. Jedná se např. o případ Colas Est and others v. France, 28 rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2002. Jednalo se o společnosti zabývající se výstavbou silnic, kterým byly zabaveny dokumenty z důvodu podezření na uzavření protiprávních dohod. Na druhé straně jsou určitá lidská práva, která mohou být výlučně aplikována na fy- zické osoby a nejsou aplikovatelná na právnické osoby . Povaha a podstata právnické osoby vylučuje přiznat některá lidská práva korporacím. Jedná se o taková, která přímo chrá- ní fyzickou integritu osob. Zejména se jedná o právo na život v čl. 2 Úmluvy a zákaz mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu v čl. 3 Úmluvy. Tato usta- novení výlučně chrání lidské bytosti. 29 Rovněž další práva nejsou považována za apli- kovatelná na právnické osoby. Jedná se např. o zákaz svévolného zadržení podle čl. 5 Úmluvy, právo uzavřít manželství v čl. 12 nebo svoboda svědomí podle čl. 9 Úmluvy. 30 Přiznání některých lidských práv korporacím znamená, že právnické osoby jsou pří- jemci práv , která musí smluvní státy respektovat a zajistit jejich realizaci a dodržování ve vztahu k právnickým osobám. Tím se však ještě právnické osoby nestávají subjekty mezinárodního práva v oblasti lidských práv, protože jim přiznaná lidská práva jsou zprostředkována smluvními státy Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách z roku 1950. 26 ČAPEK, J.: Evropská Úmluva o ochraně lidských práv . I. část. Praha: Linde, 2010, s. 182. 27 WINFRIED, M., REZAI, S.: Corporations and the European Convention on Human Rights , s. 49, dostup- né online: www.mcgeorge.edu/.../Conferences/GlobeJune2012 (citováno dne 28. 8. 2014) 28 Société Colas est and others v. France, Case No. 37971/97, ECHR 2002-III In. http//sim.law.uu.nl/sim/ caselaw (citováno 28. 8. 2014). 29 WINFRIED, M., REZAI, S.: Corporations and the European Convention on Human Rights , s. 50, dostup- né online: www.mcgeorge.edu/.../Conferences/GlobeJune2012 (citováno dne 28. 8. 2014). 30 WINFRIED, M., REZAI, S., op. cit .

53