SLP 07 (2014)

ͺ.ͷ Odpovědnost nadnárodních (transnacionálních) společností týkající se lidských práv v mezinárodních soft law instrumentech Nutnost regulovat chování nadnárodních společností vedla řadu mezinárodních organizací k přijetí nebo ke zpracování pravidel (kodexů) chování nadnárodních spo- lečností. 41 Mezi organizace, které se o regulaci pokusily, patří např. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní organizace práce (ILO), or- gány OSN apod. Tato pravidla chování však nejsou právně závazná , jedná se o tzv. soft law dokumenty. Jedním z nejdůležitějších dokumentů, který upravuje pravidla chování nadnárodních společností, jsou pravidla OECD, přijatá v roce 1976. 42 „Ani tato pravidla nebyla přijata jako právně závazná, neboť nebyla formálně přijata Radou OECD, která má právo přijí- mat pro své členy právně závazná rozhodnutí a vydávat formální doporučení.“ 43 Za instrument, který reprezentuje nejširší 44 soubor norem adresovaných společnos- tem je považován dokument s názvem Normy týkající se odpovědnosti transnacionálních společností a jiných obchodních entit s ohledem na lidská práva 45 z roku 2003. Normy byly přijaty ve formě rezoluce Subkomisí pro ochranu a podporu lidských práv (Sub- Commission on the Protection and Promotion of Human Rights). Dokument, který není právně závazný, by mohl v budoucnosti získat větší význam, kdyby byl schválen hlavními orgány OSN nebo kdyby byl transformován do podoby mezinárodní smlouvy. Význam Norem spočívá v tom, že ve srovnání s dokumenty OECD a ILO obsahují mimo jiné definici transnacionálních společností (viz výše kap. 1). Normy zahrnují kom- plexnější výčet lidských práv, než je tomu v jiných mezinárodních kodexech. 46 Pod pojmy lidská práva a mezinárodní lidská práva jsou v dokumentu rozuměna občanská, kulturní, ekonomická, politická a sociální práva (odstavec 23). Normy ob- sahují právo na rovnou příležitost a na nediskriminační zacházení (bod B.), právo na bezpečnost osob (bod C). Dále práva pracujících (bod D.), která zahrnují bezpeč- né a zdravé pracovní prostředí, svobodu sdružování, právo na kolektivní vyjednávání. Také zahrnují povinnost transnacionálních korporací respektovat lidská práva dětí, pokud jde o zákaz jejich vykořisťování, jak je zakázáno v relevantních mezinárodních instrumentech a národní legislativě v oblasti lidských práv a humanitárního práva. 41 ŠTURMA, P., BALAŠ, V.: Mezinárodní ekonomické právo. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 139. 42 ŠTURMA, P., BALAŠ, V., op. cit. , s. 142. 43 ŠTURMA, P., BALAŠ, V., op. cit. , s. 142. 44 GATTO, A.: Multinational Enterprises and Human Rights . Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2011, s. 81. 45 Dok. OSN Norms on the Responsibilities of Transnational Corporations and Other Business Enterprises with Begard to Human Rights, U.N. Doc. E/CN.4/Sub..2/2003/12/Rev.2 (2003). Approved 13 August 2003, by UN Sub-Comission on the Promotion and Protection of Human Rights resolution 2003/16, E/CN.4/Sub./2/2003/L. 11 (2003). 46 GATTO, A.: Multinational Enterprises and Human Rights . Cheltenham: Edward Elgar Publishing Limited, 2011, s. 83.

56