SLP 07 (2014)

ných podmínek. V tomto případě musí Soud být ovlivněn vývojem a obecně přijatými standardy členských států Rady Evropy v oblasti trestní politiky“. 7 Pojetí Úmluvy jako živoucí instrument, stejně jako koncept obecně přijatých stan- dardů (evropský konsensus) se objevuje v odůvodnění rozsudku spíše jako obiter dictum. Reaguje zčásti na argument vlády, která tvrdí, že „tělesné tresty nemohou být považovány v rozporu s Úmluvou, protože nepobuřují veřejné mínění na ostrově [Man]“. 8 Soud tak klade do určitého protikladu pohled veřejného mínění (autonomní) oblasti jednoho stá- tu (ostrov Man) ve srovnání s (explicitně neprojeveným) pohledem veřejného mínění ostatních států – členů Rady Evropy, který Soud formulačně uzavírá do pojmu obecně přijaté standardy . 9 Vlastní velice podrobnou analýzu věci, tedy otázku zda tělesné tresty na mladistvých porušují zákaz ponižujícího či nelidského zacházení nebo trestu, Soud provádí až v následujících odstavcích svého rozhodnutí. V tomto (prvním) rozhodnutí ESLP lze tedy velice obtížně obecně uchopit fe- nomén evropského konsensu, na který Soud odkazuje. Jeho pojetí, definice i úloha v rámci rozsudku je nejasná. Tvrzení, že „Soud musí být ovlivněn vývojem a obecně přijatými standardy členských států“, dává sice tomuto argumentu punc určitého vý- voje společenských hodnot, které by měly být zachovávány ve všech členských státech Rady Evropy, nic však neříká o podstatě těchto hodnot. Druhé rozhodnutí, které odkazuje na evropský konsensus, se díky své materii stalo jistě průlomovým rozhodnutím. 10 Jedná se o rozhodnutí ve věci Marckx proti Belgii, 11 které se týkalo rovnosti dětí narozeným v manželství a mimo ně. S odkazem na své rozhodnutí ve věci Tyrer, Soud připomíná, že Úmluvu je potřeba vykládat ve světle současných podmínek a dodává: „V tomto případě, si Soud silně uvědomuje, že národ- ní právo velké většiny států – členů Rady Evropy se vyvinulo a nadále vyvíjí společně s dalšími relativními mezinárodními instrumenty k celkovému právnímu etablování rčení «mater semper certa est »“. 12 V následující argumentaci Soud dále odkazuje také na dvě mezinárodní úmluvy upravující rovněž právní postavení dětí narozených mimo manželství. 13 Jakoby tímto odkazem chce ještě více posílit důležitost vývoje právního pohledu na děti narozené v manželství a děti narozené mimo manželství. 14 10 Ve své řeči k Velkovévodovi Lucemburska předseda ESLP Dean Spielman označil za obzvláště důležité tři rozhodnutí: Handyside proti Spojenému Království, Marckx proti Belgii, Soering proti Spojenému Království. 11 ECtHR, Marckx v. Belgium, Appl. No. 6833/74, Judgment, 13 June 1979. 12 Ibid. para. 41. 13 Bruselská úmluvu o navázání mateřského pouta k přirozeným dětem (Brusel 1962), Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství (Štrasburk 1975). 14 Soud přímo uvádí: „ On ne saurait cependant invoquer cet état de choses à l’encontre de l’évolution constatée plus haut. Les deux conventions se trouvent en vigueur et rien ne permet d’attribuer le nombre encore limité des États contractants à un refus de reconnaître l’égalité entre enfants „naturels“ et „légitimes“ sur le point 7 Ibid. para. 31 rozsudku. 8 Ibid. 9 Commonly accepted standards/les normes communément acceptées.

80