SLP 07 (2014)

gulaci však odstavec první rovněž brání. Omezení je možné podle odstavce 2, ne však vůči celému rozsahu svobod chráněných v odstavci prvním. Chráněným obsahem svobody náboženského vyznání dle čl. 9 jsou dvě složky. Za prvé se jedná o možnost změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení a za dru- hé možnost (sám nebo společně, veřejně či soukromě) náboženské vyznání projevovat. Čistě jazykovým výkladem by bylo možné dospět k závěru, že Úmluva v první části věty chrání pouze právo změnit náboženské vyznání. Tuto konstrukci však není možné chápat restriktivně. Pod pojmem změny rozumí Úmluva rovněž právo mít či nemít náboženské vyznání či jej nikomu neodhalit. 7 Byť se jedná o svobodu náboženského vyznání, chrání nejenom víru ale i její nedostatek, tedy chráněno je rovněž její popření. Druhou částí svobody vyznání je svoboda projevovat náboženské vyznání nebo pře- svědčení. Ta zahrnuje jak soukromé projevy, tak projevy veřejné a zároveň projevy individuální či skupinové. Jako příklady takových projevů článek 9 uvádí bohoslužbu, vyučování, provádění náboženských úkonů a zachovávání obřadů. Jedná se však jen o příklady a chráněny nejsou jen tyto vyjmenované projevy. Pokud by byly, byla by diskuse o tom, zda Úmluva chrání možnost nosit ve škole šátek na hlavě bezpředmět- ná, neboť tento konkrétní příklad jako formu projevu neuvádí. Jako projevy svobody náboženského vyznání uznal ESLP rovněž přesvědčování jiných osob, například vy- učováním. 8 Na následujících řádcích rozebíraný případ potvrzuje, že za projev nábo- ženské svobody lze rovněž brát nošení oděvů přikázaných náboženstvím. 9 Obecně se pak vyjádřil ESLP v rozsudku z loňského roku, kdy uvedl, že aby se jednalo o projev svobody náboženského vyznání, musí akt být blízce spojen s náboženstvím nebo přesvědčením. Příkladem by byl akt uctívání nebo zbožnosti, který je součástí praxe náboženství nebo přesvědčení v obecně uznané formě. Nicméně projev ... není omezen jen na takové akty; stačí určit dostatečně blízký a přímý vztah mezi aktem a vlastním přesvědčením na základě faktů každého případu. 10 Pokud se tedy jedná o akty uznané církví jako oficiální (příkladem křest, bohosluž- ba, modlitba apod.), jedná se bezesporu o chráněné projevy víry. U aktů, které však věrouka takto konkrétně nestanoví, bude záležet na subjektivních podmínkách vychá- zejících především z názoru konkrétní osoby, která se o ochranu své svobody vyznání zajímá, a z dalších okolností konkrétní situace.

7 VAN DIJK, P., VAN HOOF, F., VAN RIJN, A., ZWAAK, L. (eds.), op. cit. , s. 753 a 758. 8 E. Hubálková, Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika , Linde Praha a.s., 2003, str. 227-228. 9 Leyla Şahin v. Turecko , ESLP, stížnost č. 44774/98, rozsudek velkého senátu ze dne 10. 11. 2005, par. 78. 10 Eweida a další v. Spojené království , ESLP, stížnosti č. 48420/10, 59842/10, 51671/10 and 36516/10, rozsudek ze dne 15. 1. 2013, par. 82.

90