SLP 03 (2013)

ͼ. ZÁVĚRY Tato publikace se zaměřila na několik příkladů lidských práv, která bývají označo- vána jako „nová práva“, resp. práva, o jejichž právně závazné či lidskoprávní povaze se vedou diskuse. Společným znakem pro všechny kapitoly je nejen obecná tematika „nových práv“, ale také východisko v mezinárodních dokumentech, které je vyhlašují, popř. blíže upravují. Pozornost je věnována nejen jejich definici, ale také implementaci na mezinárodní a vnitrostátní úrovni, a to včetně soudní judikatury, pokud k někte- rým aspektům existuje. První příspěvek je věnován „novému lidskému právu“ – právu na mír. V kapitole je rozebrána nově navrhovaná Deklarace o právu na mír, která vzniká na půdě Rady pro lidská práva OSN. V textu jsou analyzována jednotlivá ustanovení a současný stav vý- voje této Deklarace. Je vůbec zapotřebí věnovat úsilí vytvoření předmětné Deklarace, když spousta práv, která mají být obsahem práva na mír, jsou upravena jinými právní- mi instrumenty a mnohdy závaznými dokumenty, nebo jsou součástí mezinárodního práva obyčejového? Nejsou v Deklaraci mnohdy obsažena práva, která v rámci jiných kompetentních orgánů nemají šanci „projít“ do závazného textu, tudíž byly začleněny alespoň do této Deklarace (např. soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti)? Právo na mír bylo uznáno již v roce 1984 a je zřejmé, že v současné době, kdy me- zinárodní společenství stojí před novými hrozbami a akutní potřebou těmto hrozbám předejít, je oblast práva na mír velmi aktuální oblastí. Právní závaznost, resp. nezávaz- nost Deklarace není zas až tak důležitá v tom smyslu, že i samotné hlasování Valného shromáždění o rezoluci může představovat důkaz určitého právního přesvědčení ( opi- nio iuris ) nutného pro vznik závazného mezinárodního obyčeje. Jak už to v právu bývá, mnohdy existují závazné právní texty či úmluvy, které dodržovány nejsou, ale naopak nezávazné dokumenty mohou být smluvními stranami z jistého právního přesvědčení více dodržovány. Problém je tedy spíše s vyjasněním normativního obsahu návrhu Deklarace, a to včetně toho, zda právo na mír existuje jako samostatné lidské právo a co z toho vyplývá pro adresáty práva a jemu odpovídajících povinností. Cílem dalšího příspěvku bylo poukázat na souvislosti mezi nedobrovolnou envi- ronmentální migrací a ochranou lidských práv a identifikovat nástroje relevantní pro ochranu postižených osob. Zvláštní pozornost byla věnována specifické problematice států zanikajících z důvodu stoupající hladiny oceánů a s tím souvisejícího nejistého postavení jejich obyvatel. Z existujících lidskoprávních norem lze odvodit celou řadu povinností států ve vzta- hu k osobám potenciálně postiženým závažnými negativními změnami životního prostředí. Tyto povinnosti se týkají především států, jichž jsou tyto osoby příslušníky a které jsou primárně (a v některých případech výlučně) odpovědné za jejich ochra- nu, a to jak před riziky nuceného přesídlení, tak pokud se přesídlení stane z důvodu míry degradace životního prostředí nevyhnutelným. V této souvislosti je však třeba si uvědomit, že dopady klimatických změn postihují především rozvojové státy, které se

80