SLP 04 (2013)

stanou globálním argumentačním prostředkem, který je využíván všemi na podporu všeho. V takovém okamžiku splynou s právy vůbec a lidstvo se vůči nim stane netečné. Cílem tohoto článku je vrátit se ke kořenům a zabývat se obsahem pojmu (koncep- tu) lidských práv v původním smyslu, tzn. v tom smyslu, ve kterém na konci 18. století vznikl, a ve kterém také zůstal jádrem tohoto pojmu dodnes. Za tím účelem se po- kusím rozebrat jeho stěžejní bezprostřední historicky-ideové zdroje, za které považuji podstatné právně-filozofické postuláty osvícenské filozofie a klíčové události americké a francouzské revoluce. 5 Těmito problémy se pak budu zabývat zejména v souvislosti s otázkou, zda či v jakých ohledech přitom mělo význam křesťanské náboženství, po- tažmo náboženství vůbec, konkrétně, zda či do jaké míry lidská práva vznikla jako čistě sekulární koncept, nebo naopak jako koncept křesťanský, potažmo náboženský. Odpovědi na uvedené otázky mohou přispět nejen k pochopení podstaty lidských práv, ale i k porozumění širších souvislostí při řešení aktuální otázky reálného uplat- ňování lidských práv v současném multikulturním světě: zda či do jaké míry může koncept lidských práv vzniknout, existovat či se dokonce rozvíjet ve státech, potaž- mo civilizacích, které nejsou založeny na odkazu osvícenské filozofie a buržoazních revolucí, popřípadě ve státech či civilizacích, jejichž společnosti nevyšly z reformací Koncept lidských práv v původním smyslu (tzn. v tom smyslu, ve kterém vznikl) vzni- kal přibližně od 13. století po relativně dlouhé období v křesťanských zemích (státech) západního světa, přičemž rozhodující význam v tomto směru měly tři země – Anglie, anglické (britské) kolonie v Severní Americe (resp. Spojené státy americké) a Francie. Více či méně definitivně pak vznikl (tzn. že jeho podstata byla pojmově, obsahově a významově ustálena a formálně vyjádřena v podobě právního aktu v několika vý- znamných státech tehdejšího světa) ke konci 18. století . 7 Orientačně můžeme za počá- tek tohoto období určit rok 1215 (Anglie: Magna Charta Libertatum ) a za jeho ko- nec léta 1776 [Spojené státy americké (USA): Prohlášení nezávislosti USA; Virginie: Prohlášení práv), 1789 (Francie: Deklarace práv člověka a občana) a 1791 (USA: Listina práv). Koncept lidských práv v původním smyslu byl formulován nejprve jako právně- -filozofická teorie v dílech Johna Locka (1632-1704), který byl prvním a zároveň nejvý- 5 Osvícenská filozofie formulovala ideje, americká a francouzská revoluce je proměnila v politickou realitu. 6 „Západní křesťanství, nejprve katolicismus a pak katolicismus s protestantismem, je historicky nejdůležitěj- ším znakem západní civilizace.“ (HUNTINGTON, S. P.: Střet civilizací , op. cit., s. 68) 7 „Je … nepochybné, že o lidských právech, o jejich uplatňování či (ne)dodržování můžeme obecně mluvit až od okamžiku, kdy je člověk pochopen na základě své individuální svobody, vycházející z odpovědného (sebe)určení. Jinými slovy, vznik ideje lidských práv v tomto smyslu můžeme klást až do novověku, kon- krétně do 18. století. To ale neznamená, že bychom nemohli hovořit o určité ,prehistorii‘ lidských práv …“ [HANUŠ, J.: in: HANUŠ, J. (ed.): Křesťanství a lidská práva. Praha: CDK a nakladatelství Vyšehrad, 2002, s. 14-15]. dotčeného západního křesťanství. 6 ͸. Vznik konceptu lidských práv

8