SLP 04 (2013)

tického utváření právních norem ze strany soudů. 38 V praxi však vydávání stanovisek není příliš často využíváno. 39 Klíčová se nyní jeví otázka, jaký je vztah dvou základních rolí vrcholných soudů: na jedné straně se jedná o orgány rozhodující konkrétní kauzy a na druhé straně plní významnou funkci sjednocování rozdílné či sporné praxe nižších soudů, a tím napo- máhání utváření systémové jednoty právního řádu. Na příkladech z posledních let se totiž ukazuje, že oba tyto úkoly vrcholných soudů nejsou zcela slučitelné. Evropský soud pro lidská práva je klasickým příkladem tribunálu, jehož úspěšná činnost jej dovedla až téměř k zablokování činnosti v důsledku přetížení. Odblokování tohoto stavu, kdy soud v současné době registruje více než 120.000 nevyřízených stíž- ností, 40 velmi postupně přinášejí poslední změny provedené zejména 14. protokolem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 41 Ze současných statistických údajů vyplývá, že po vstupu 14. protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základ- ních svobod dochází postupně ke snižování počtu nevyřešených záležitostí. Jiným příkladem, tentokrát z vnitrostátního práva České republiky, představují instituty mimořádných opravných prostředků, o jejichž používání se vede řadu let debata. Do ní zasáhl letos v únoru Ústavní soud, když pro mnohé poměrně překva- pivě zrušil nálezem sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. 42 Ustanovení upravovalo pod- mínky tzv. nenárokového dovolání, jimiž byl jednak potvrzující rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně (při nemožnosti aplikovat jiný dovolací důvod) a jednak skutečnost, že podle dovolacího soud má napadané rozhod- nutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam . Základními zrušovacími důvody tohoto ustanovení byla tvrzená arbitrárnost po- suzování Nejvyššího soudu, kdy má rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásad- ní význam, čímž dochází k ústavně nepřípustné nerovnosti odvolatelů před právem (odst. 67 odůvodnění nálezu). Napadené ustanovení je tak podle Ústavního soudu 38 GERLOCH, A., TRYZNA, J.: op. cit. sub 10, s. 94 a násl. 39 Spor o vydávání sjednocujících stanovisek Nejvyšším soudem ČR se v minulosti stal záminkou pro odvo- lání předsedkyně Nejvyššího soudu I. Brožové. Tehdejší ministr spravedlnosti považoval skeptický pohled předsedkyně Nejvyššího soudu na roli sjednocujících stanovisek za selhání Nejvyššího soudu ve sjedno- cování judikatury. Za upozornění na tuto skutečnost děkuji recenzentovi tohoto textu doc. J. Kyselovi.“ 40 Údaje jsou čerpány z oficiálních statistik Evropského soudu pro lidská práva: podle nichž k 31. 12. 2012 bylo registrováno 128.100 nevyřešených stížností. Oproti 1. 1. 2012 došlo o snížení o 16% z 151.600 stížností. Viz: http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Reports+and+Statistics/Statistics/Statistical+data. 41 Komentář viz: ČERNÁ, D.: Standard lidských práv v Evropě. Srovnání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s Listinou základních práv Evropské unie . Praha: Právnická fakulta UK, 2009, s. 51 a násl. 42 Na druhou stranu je pravdou, že zrušení nenárokového dovolání bylo jen logickým vyústěním dlouhodobého odmítavého postoje Ústavního soudu k prospektivní judikatuře Nejvyššího soudu. Viz podrobná analýza této judikatury u Z. Kühna: KÜHN, Z.: op. cit. sub 32, str. 138 a násl. Mimo senátní nálezy, z nichž některé jsou v této práci citovány, je nutno zmínit zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004, kde Ústavní soud zrušil možnost neodůvodňovat Nejvyšším soudem odmítavá rozhodnutí o návrzích dovolání.

100