SLP 04 (2013)

PRÁVNÍ ASPEKTY RACIONALIZACE ZDRAVOTNÍ PÉČE *

Petr Šustek, Karel Hlaváček, Michaela Povolná

Tento článek chce být úvodním příspěvkem k vymezení vztahu racionalizace zdra- votní péče a práva na zdravotní péči, nebo jinak – k zodpovězení otázek spojených s tím, nakolik mohou zdroje na úhradu zdravotní péče ovlivňovat přístup k ní. Úvod Nový občanský zákoník v ustanovení § 3 odst. 1 říká, že soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. V odstavci druhém pak uvádí zásady, na nichž zejména spočívá soukromé právo, a mezi nimi jako první, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí. Je to pochopitelné – ve středu zájmu sou- kromého práva je člověk, člověk svobodný, naplňující své životní zájmy, jenže nemoc člověka omezuje. A k tomu si můžeme položit úvodní otázku: nakolik je anebo má být společnost zavázána převzít břemeno ochrany života a zdraví člověka? Především v evropském prostoru, výrazně sociálně orientovaném, zjistíme, že jednotlivé země se k tomuto závazku – k tíži veřejných zdrojů – hlásí v rozsahu až pozoruhodném. Nelze se pak divit tomu, že se v zásadě všechny evropské země potýkají s otázkou financování zdravotnictví a zdravotní péče, a zejména s problémem udržitelnosti v této oblasti. Lékařská věda nalézá léčebné postupy a nové léky na řadu dříve neléčitelných chorob. Tím se ale mění i charakter řady onemocnění: některé dříve terminální ne- moci se účinnou léčbou daří měnit na „chronické“, a tak dochází k nárůstu nákladů na zdravotní péči. Objevují se nové nemoci, anebo se zvyšuje výskyt nemocí v populaci díky novým diagnostickým metodám. Stejně tak roste potřeba zdravotní péče v souvis- losti se stárnutím populace. Na to reagují poskytovatelé zdravotních služeb rozšiřováním nabídky zdravotní péče a obyvatelstvo zvýšeným očekáváním; to všechno vede k dalšímu nárůstu poptávky po zdravotních službách. 1 Zdroje plynoucí do zdravotnictví ovšem nejsou neomezené. Žádný stát nedispo- nuje takovými veřejnými prostředky, aby mohl každému pacientovi poskytnout veš- kerou existující a potenciálně prospěšnou péči; musí proto hledat a především nalézt odpověď na otázku, jak co nejefektivněji a nejspravedlivěji rozdělit omezené zdroje mezi všechny potřebné. Nevyhnutelným důsledkem a současně nástrojem k řešení * Článek vzniknul jako dílčí výstup grantového projektu Grantové agentury České republiky, reg. č. P408- 12-1316, s názvem České zdravotnické právo v evropském kontextu: strukturální analýza a perspektivy. 1 Více např. BLANK, R.H., BURAU, V.: Comparative Health Policy . Third Edition. Hampshire : Palgrave Macmillan, 2010; WILLIAMS, I., ROBISON, S., DICKINSON, H.: Rationing in Health Care: The Theory and Practice of Priority Setting . Bristol : The Policy Press, 2012.

105