SLP 04 (2013)

a nezávisle na tom, zda a jak ji subjektivně chápou a uctívají křesťané, muslimové nebo Židé. 30 Přirozené náboženství je pak jediným pravým náboženstvím, které je společné pro všechny lidi (univerzalismus). 31 Prvním postulátem deismu je, že Bůh existuje a jakožto „nejvyšší hybatel“ a „archi- tekt vesmíru“ 32 stvořil tento svět, tzn. přírodu i člověka. 33 Druhým postulátem je, že Bůh pro jím stvořený svět stanovil i určitý základní řád představovaný obecně platný- mi „přírodními zákony“ nebo také „přirozenými zákony“ 34 (originální anglický výrazy „laws of nature“ lze do češtiny překládat obojím způsobem). Pro deisty nebylo rozumně představitelné, že by svět (příroda a člověk) se všemi jeho krásami, zákonitostmi a cel- kovou harmonií mohl vzniknout jen sám od sebe, tj. působením hmoty a energie, bez předem ustanoveného „inteligentního“ řádu. Svrchovaně uznávaným „otcem“ tohoto světonázoru, který slučoval moderní přírodní vědy s vírou v Boha, byl významný anglický fyzik Isaac Newton (1643–1727), objevitel základních zákonů „klasické“ mechaniky a autor teorie gravitace. 35 Jako fyzik Newton objevil, že vesmír se pohybuje podle mechanických (přírod- ních) zákonů, které mohou být pozorovány a pochopeny lidským rozumem; 36 pohyb hmotných těles vůči sobě navzájem v prostoru a čase je relativní, avšak vůči absolutnímu prostoru a absolutnímu času (tj. absolut- nu neboli Bohu), které nejsou empiricky poznatelné, je absolutní. 37 Jako filozof se pak domníval, že vesmír (příroda) a jeho „řád“ představovaný „přírodními zákony“ nemohly vzniknout „z mechanických příčin“, ale jedině „z inteligentní příčiny“, tj. „z rozhodnutí a nadvlády všechápající a všemocné bytosti“, která je projevem absolutního prostoru a absolutního času. Navíc: Newton byl přesvědčen, že Bůh vesmír a jeho řád 30 NICOLA, U.: op. cit., s. 340. 31 W. Röd cituje z díla M. Tindala „Christianity as Old as Creation: or, the Gospel, a Republication of the Religion of Nature“ (London 1730, nové vydání G. Gawlick, Stuttgart – Bad Cannstatt 1967), jež bylo považováno za „bibli deismu“: „Přesvědčení, že existuje pouze jedno pravé náboženství, totiž náboženství přirozené, se u Tindala zakládá na racionalistickém předpokladu, že existuje jeden obecně lidský ro- zum, tj. ,jasné a zřetelné světlo, které osvětluje všechny lidi a které, jakmile ho zpozorují, jim umožňuje uchopovat ony věčné pravdy, které tvoří základ veškerého našeho vědění´ (11). Bytostný obsah morálky zjevené přirozeným světlem se týká lásky, kterou má každý člověk přinášet svým bližním a realizovat v aktech štědrosti, soucitu, dobré vůle atd. (19). Tyto povinnosti jsou všude totožné, a proto také pravé náboženství znamená vždy a všude totéž.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 202). 32 P. Johnson cituje (bez odkazu na konkrétní zdroj citace) Voltaira: „Věřím v Boha, nikoli v boha mystiků a teologů, leč v boha přírody, velkého geometra, architekta vesmíru, nejvyššího hybatele, nezměnitelného, transcendentního, věčného.“ (JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství. Brno: Centrum pro studium demokra- 34 RÖD, W.: op. cit., s. 191-192, 202-203, 223. „Deisté se domnívali, že z přirozenosti věcí a přirozenosti lidské můžeme poznat Boha i obecně závazný přirozený zákon, a opírali se přitom o koncepci přírody, podle níž je tvořena souhrnem zákonů, tj. normativních principů; zároveň postulovali poznatelnost takto pochopeného přírodního řádu. Ruku v ruce s odvoláním na domněle čistě rozumové nahlédnutí jde také o odmítání všech instancí, které nejsou považovány za racionální …“ (RÖD, W.: op. cit., s. 192). 35 KOL. AUTORŮ: Filosofický slovník , op. cit., s. 288. 36 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 52. 37 NICOLA, U.: op. cit., s. 370. RÖD, W.: op. cit., s. 22-23, 27, 30. cie a kultury a nakladatelství Barrister & Principal, 1999, s. 328). 33 TRETERA, I.: op. cit., s. 336. NICOLA, U.: op. cit., s. 340-341.

12