SLP 04 (2013)

(tj. jeho zákony) nejen stvořil, ale také ho dále udržuje a řídí, tzn. že do něj čas od času obecně zasahuje, přičemž může i měnit jednou dané přírodní zákony. 38 Po vzoru přírodních věd a I. Newtona, jakož i dalších vynikajících přírodovědců té doby, 39 pak deisté považovali za přírodní zákony nejen zákony, resp. zákonitosti hmotného světa, objevené přírodními vědami, ale i elementární („přirozené“) morální zákony, resp. pravidla lidského chování, jimiž se řídí lidské společnosti. Domnívali se, že podobně jako fyzika může za pomoci rozumu poznat z přirozenosti světa fyzikální zákony, může i filozofie poznat z přirozenosti lidí přirozené (morální) zákony, které Bůh uložil všem lidem jako obecně platné; v duchu této logiky ve stejné době i britský ekonom Adam Smith formuloval ve svém stěžejním díle „Zkoumání o přirozenosti a původu blahobytu národů“ teorii, podle níž „přirozené“ ekonomické zákony nabíd- ky a poptávky řídí trhy v národním hospodářství. 40 Tento kauzální vztah mezi Bohem a přirozenými zákony je stěžejním pilířem, na kterém stojí nejen osvícenská filozofie a deismus, ale, jak bude níže rozebráno, i koncept přirozených (lidských) práv, která z přirozených zákonů vyplývají. Ve třetím postulátu nebyli deisté zcela jednotní. Převážná většina (zvláště ve Francii) věřila, že Bůh po stvoření vesmíru a stanovení jeho řádu již více do běhu přírody a lidského života nezasahuje, a to ani v dobrém, ani ve zlém; 41 na základě toho pak již mohli uvažovat o chodu světa bez Boha. 42 Někteří (ale spíše výjimečně) věřili, že Bůh čas od času přeci jen obecně zasahuje, neboť jednou vytvořený řád je nutné občas udr- žovat. Každopádně se však deisté v této otázce shodují na dvou závěrech. [1] Vylučují Boží zázraky coby záměrné individuální výjimky z (obecných) přírodních zákonů; 43 zá- 38 „Nejobecnější metafyzickou ideou Newtonovy filozofie přírody je idea řádu světa stvořeného a řízeného Bohem, za jehož speciální případy pokládal Newton všechny zákonité souvislosti v přírodě, tak jako se naopak domníval, že ze všech případů zákonitosti lze usuzovat na stvoření a udržování světa Bohem. … Newton přímo prohlašuje, že by bylo nefilozofické hledat jiného původce světa kromě Boha a předpoklá- dat, že řád přírody daný v přírodních zákonech mohl vzniknout pouze z chaosu. Newton rovněž odmítal přijmout, že by příroda existovala nezávisle na působení božím pouze na základě Bohem jednou vytvoře- ných přírodních zákonů … Že je Boha třeba chápat nejenom jako stvořitele, nýbrž také jako udržovatele řádu světa, vyplývá podle Newtona z toho, že struktura slunečního systému by vůbec nemohla existovat, kdyby do ní čas od času nezasahoval Bůh. Kromě toho musí být Bohu připsána schopnost měnit přírodní zákony podle libosti.“ [RÖD, W.: op. cit., s. 29-30, s odkazem na: The Correspondence of I. Newton. vyd. J. F. Scott (IV). Cambridge (později New York – Melbourne) 1959-1977, s. 262, 263]. 39 „Pro tyto lidi, vzdělané, uhlazené, moderní, jež v politice byly konstitucionalisty, bylo náboženství věcí plynoucí ze zdravého rozumu. … Rozum víru posiloval. … Robert Boyle a Isaac Newton se shodli, že příroda vykazuje božskou krásu a uspořádanost. … Panovala shoda, že způsob, jímž Bůh stvořil vesmír, byl veskrze systematický a racionální, a že tento vesmír je vybavený neměnnými zákony. … Všichni se shodovali, že vědecké poznatky jsou mocnou silou proti ateismu.“ (JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 312-313). 40 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 52. RÖD, W.: op. cit. s. 202, 446, 453. 41 BYRNE, P. in: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.: op. cit., s. 72. 42 RÖD, W.: op. cit., s. 191; TRETERA, I.: op. cit., s. 336; „… podle Voltaira (božstvo) projevuje tu nej- bohorovnější lhostejnost ve vztahu k pozemským událostem.“ (NICOLA, U.: op. cit., s. 340). 43 RÖD, W.: op. cit., s. 191-192; TRETERA, I.: op. cit., s. 336.

13