SLP 04 (2013)

jakémkoli výkladu Boha postrádají ospravedlnění (legitimitu) i smysl, jsou zbyteč- né, ba škodlivé. 50 Proto i příběhy o Mojžíšovi, Ježíši Kristovi a Mohammedovi, jakož i Starý a Nový Zákon i Korán, jsou jen institucionalizovanými pohádkami, 51 potažmo ideologickými nástroji, které byly vytvořeny církevními institucemi k více či méně úče- lové dezinterpretaci a manipulaci s lidským rozumem a s individuálním a svobodným vztahem člověka k Bohu. Deismus vznikl jako reakce západoevropských vzdělanců nejen na výsledky převratných vědeckých ob- jevů, které od konce 15. století začaly vyvracet jedno křesťanské dogma za druhým, ale též na hrůzný vývoj konfesijního křesťanství v Evropě v 16. a 17. století, konkrétně na tři negativní důsledky reformace a násled- né (reakční) katolické protireformace: 52 Za prvé, na dvojí politické zneužití reformace . Jednak ze strany některých evropských panovníků, kteří po přestoupení k luterství zestátnili domácí církve, konfiskovali jejich majetek a své vlastní vyznání pro- hlásili ve své zemi za státní, popřípadě i výlučné, v mezích zásady cuius regio, eius religio (koho vláda, toho náboženství); tak se stalo především v řadě německých zemí, ve Švédsku a v Dánsku, obdobný vývoj pro- běhl i v Anglii ustavením státní anglikánské církve. 53 Jednak zřízením teokratických republik, ve kterých v duchu přísného kalvinismu nově zakládané reformované (presbyterské) církve, byť demokraticky volené, vykonávaly duchovní moc („policii“) v různém spojení s politickými orgány světské moci; tak se stalo ze- jména v Ženevě za Jana Kalvína, ve Skotsku za Johna Knoxe a v jistém smyslu i ve dvou severoamerických koloniích – Massachusetts a Connecticut. 54 Teokratické rysy měla i puritánská vojenská diktatura Olivera Cromwella za anglické revoluce. 55 V očích deistů tak i (původně nadějná) reformace selhala, neboť v řadě zemí vyústila ve zřízení, které vylučovalo nebo omezovalo náboženskou svobodu a stalo se (byť mírnější) obdobou katolické církevní organizace. Za druhé, na katolickou protireformaci po Tridentském koncilu (1545-1563), jež zejména v rakouské monarchii, jihoněmeckých zemích, Španělsku, Francii a italských městských státech vedla – ve spojení s panovnickým absolutismem – k výraznému posílení papežského, resp. církevního centralismu, obnovení inkvizice a přísnému náboženskému a intelektuálnímu dogmatismu a netoleranci. M. Koperník stihl včas zemřít ve stejném roce (1543), kdy publikoval svoje stěžejní dílo „O obězích nebeských těles“, ve kterém formuloval svoji převratnou heliocentrickou teorii, 56 načež v roce 1616 katolická církev jeho dílo zakázala. 57 G. Bruno, který v návaznosti na jeho teorii vyslovil myšlenku o nekonečnosti vesmíru, však již byl odsouzen 52 „Deismus vznikl z mnoha příčin. Naznačujeme zde jenom dva základní zdroje: jde o reakci na nábožen- skou neurčitost a pluralitu současně. Obě reakce lze ilustrovat poukazem na rozkol mezi protestantismem a katolictvím …“ [BYRNE, P. in: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.: op. cit., s. 73]. 53 FRANZEN, A.: op. cit., s. 197, 201-202, 214-216. KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 238, 241. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: Všeobecné dějiny státu a práva . Praha: Panorama, 1983, s. 221-223. 54 FRANZEN, A.: op. cit., s. 211-212. KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 238, 241. TIN- DALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 21-27, 44-46. NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: Dějiny Spojených států . Klatovy: Amlyn, 1994, s. 26-28. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 221-223. 55 KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 267. JOHNSON, P.: Dějiny anglického národa . 1. vy- dání. Řevnice: Rozmluvy, s. 195. MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: Dějiny Británie . Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1992, s. 295-297. 56 PROCHÁZKA, V. (red.) a kol.: Příruční slovník naučný. II. díl. G-L . Praha: Nakladatelství Českosloven- 50 TRETERA, I.: op. cit., s. 336. 51 NICOLA, U.: op. cit., s. 340. JOHNSON, P.: op. cit., s. 318.

ské akademie věd, 1964, s. 606. 57 TRETERA, I.: op. cit., s. 250.

15