SLP 04 (2013)

inkvizicí jako kacíř a za živa upálen v Římě v roce 1600. 58 G. Galilei, který experimentálně (dalekohledem) potvrdil správnost heliocentrické teorie a který byl kvůli tomu rovněž obviněn inkvizicí, raději v roce 1632 před inkvizičním soudem prohlásil: „s upřímným srdcem a nepředstíranou vírou slavnostně, odvolávám, proklínám a zavrhuji výše řečené omyly a hereze“, 59 načež zbytek svého života strávil v domácím vězení. 60 Za třetí, na martyrium krvavých bratrovražedných náboženských střetů a válek , které v Evropě od 16. sto- letí mezi sebou vedly dva nesmiřitelné tábory nově etablovaných křesťanských konfesí – katolíků na straně jedné a protestantů (vesměs buď luteránů, nebo kalvinistů) na straně druhé. Jen letmý pohled na toto stras- tiplné období křesťanských dějin: selská válka v Německu v letech 1521-1525, kapelské války ve Švýcarsku v letech 1529 a 1531, šmalkaldská válka v Německu v letech 1546-1547, hugenotské války ve Francii v letech 1562-1598, nizozemská revoluce a válka o nezávislost Spojených nizozemských provincií proti Španělsku v letech 1566-1609, strašná třicetiletá válka v letech 1618-1648, především její poslední dvě fáze v letech 1635-1648, a v jistém smyslu i anglická revoluce v letech 1640-1660, jež měla z určité části nábo- ženský podtext. 61 Podle převládajících názorů historiků to byl především šok z apokalypsy třicetileté války, který v očích osvícenských intelektuálů vyvolal hlubokou a nevratnou skepsi ke všem institucionalizovaným formám křesťanství, resp. náboženství. Podle mého názoru deismus, potažmo jím koncipované „přirozené náboženství“, ne- lze přinejmenším z dnešního pohledu považovat za (zcela) nekřesťanské či mimokřes- ťanské náboženské směry. Lze to podložit třemi argumenty. Za prvé, deismus, resp. jeho „přirozené náboženství“ je – stejně jako křesťanství – založeno na monoteismu, tzn. víře v jednoho Boha. Tím se vymezuje vůči světovým náboženstvím, která nejsou založena na monoteismu, typicky vůči hinduismu, buddhismu a šintoismu. Za druhé, deismus je založen na předpokladu, že Bůh při stvoření světa (přírody) stanovil i jistý základní přírodní řád, z něhož vyplývají i obecné přirozené (či morální) zákony, jimiž se řídí lidské společnosti. Deisté určovali obsah těchto zákonů (podvědomě) přede- vším podle křesťanských ideových a etických principů a hodnot, které lze shrnout do dvou hlavních postulátů – humanismus a univerzalismus. Za třetí, deismus vznikl a trval pouze v rámci křesťanské kultury, v kultuře či prostředí ostatních monoteistic- kých náboženství, tj. judaismu a islámu, se prakticky nikdy neprosadil ani neujal. Společenská smlouva a právo na odpor Třetím charakteristickým rysem osvícenství byla idea s polečenské smlouvy , a z ní vy- plývající přesvědčení o právu na odpor . 62 Svobodný člověk není (přesněji řečeno: nesmí 58 PROCACCI, G.: Dějiny Itálie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 158-159. NICOLA, U.: op. cit., s. 292-293. TRETERA, I.:, op. cit., s. 251-252. JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 303. PROCHÁZKA, V. (red.) a kol.: Příruční slovník naučný. I. díl. A-F . Praha: Nakladatelství Česko- slovenské akademie věd, 1962, s. 278. 59 JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 303, s odkazem na: SANTILLANA, G. de: The Crime of Galileo (Chicago, 1955) a RONAN, C. A.: Galileo (Londýn, 1974). 60 NICOLA, U.: op. cit., s. 294-295. JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 304. PROCHÁZKA, V. (red.) a kol.: Příruční slovník naučný. II. díl. G-L ., op. cit., s. 4-5. 61 KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 230-255, 267. 62 KOL. AUTORŮ: Filosofický slovník , op. cit., s. 302. KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 89-102. Pojmy „společenské smlouvy“ a „práva na odpor“ jsou mnohem staršího data než sama osvícenská filozo- fie. Jejich počátky sahají až do antické filozofie. Byly však chápány v dosti odlišném významu. Osvícenští filozofové tyto pojmy převzali a naplnili do značné míry novým obsahem. Oba pojmy (ideje) figurují

16