SLP 04 (2013)

být) ani pasivním objektem moci neomezeného panovníka, resp. státu, který by navíc svoji moc odvozoval od Boha. Státy nejsou výtvorem Boha, ale lidí. Státy jakožto lid- ská společenství vznikají a trvají ospravedlnitelně jen tehdy a potud, pokud si je lidé svobodně zřídí a udržují „společenskou smlouvou“, a to za tím účelem, aby jim byly ku prospěchu a zajišťovaly jejich životy, bezpečnost, svobodu a majetek. Společenskou smlouvou se lidé stávají členy takového státu a nazývají se občany. Pokud by stát tento účel porušoval, mají lidé právo jej odstranit („právo na odpor“ – ius resistendi ) a zřídit podle své vůle stát nový, který bude uvedený účel zajišťovat. Z toho plyne, že ústřed- ním zájmem i úkolem lidského společenství není naplňování vůle Boha ani zájmu panovníka (státu), ale blaha člověka. ͹.͸ Odlišnosti v názorech osvícenských filozofů Anglické a francouzské osvícenství se navzájem odlišovaly zejména v názorech na ná- sledující (pro tento článek) podstatné otázky : a) původ a význam „přirozených zákonů“ , resp. „přirozených práv“ ; b) jejich vztah k Bohu ; c) jejich vztah k „pozitivním zákonům“ ; a d) jejich vztah k „obecnému blahu“ . Názory jednotlivých osvícenských filozofů na uvedené čtyři otázky jsou v jejich dílech úzce propojeny a tvoří ucelené teorie. Proto bude srozumitelnější jejich (dílčí) názory ro- zebrat a porovnat nikoli „po kouskách“, tj. podle vytčených otázek a) až d), ale podle jed- notlivých teorií jejich nejvýznamnějších představitelů. Pro tento účel jsou stěžejní teo- rie J. Locka, který reprezentuje anglické osvícenství, a teorie Ch. L. de Montesquieua, F. M. Voltaiera a J. J. Rousseaua, kteří reprezentují názorově rozmanitější francouzské osvícenství. Anglická osvícenská filozofie – J. Locke Teorie J. Locka , formulovaná v základních rysech v původně nepublikované práci „Úvahy o přirozeném právu“, 63 později pak v ucelené podobě v jeho stěžejním díle „Dvě pojednání o vládě“, 64 je založena na tomto postulátu: Všichni, původně svo- bodní a rovní lidé mají již od dob před zřízením států (tzn. již v „přirozeném stavu“) jistá práva, která vyplývají z „přirozeného zákona“ neboli „přirozeného práva“ ( „the

v teoriích většiny osvícenských filozofů, nejvíce je však rozpracovali J. Locke („Dvě pojednání o vládě“) a J. J. Rousseau („O společenské smlouvě“) – o tom více viz níže v dílu 3.2 této kapitoly. 63 LOCKE, J.: Essays on the Law of Nature . Oxford: 1954 (RÖD, W.: op. cit., s. 70, 554). 64 LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě . Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965.

17