SLP 04 (2013)

demokracie, 84 ovšem za bezvýhradné podmínky vázanosti „nadpozitivními“ přirozený- mi právy každého člověka. 85 Za čtvrté: Lidé nedostávají svá práva od státu (panovníka) nějakým „milostivým“ darem či aktem (např. ve formě pozitivního zákona), ale mají je všichni stejně a při- rozeně, bez dalších podmínek již od narození, potažmo již od dob „přirozeného sta- vu“ před státem. Přitom společenskou smlouvu, zřízením státu a tvorbou pozitivního zákona (práva) se tato práva neruší (lidé se jich nevzdávají ani je státu nezcizují), ale pouze se omezuje (přizpůsobuje) jejich obsah v nezbytné míře ohraničené obecným blahem v reálných podmínkách lidské společnosti. 86 Proto jsou označována také jako „nezcizitelná“ . 87 Tato (subjektivní) přirozená práva všech lidí vyplývají z (objektivního) „přirozeného práva“ a nejsou v zásadě závislá a proměnlivá podle konkrétních pod- mínek jednotlivých lidských společností a států, neboť přirozené právo je jen jedno. 88 Za páté: Přirozené právo je jen jedno proto, že jde o (jeden) řád, který pro (jeden) celý svět stanovil (jediný) Bůh a jeho vůle. 89 To je klíčový metafyzický (a tudíž ne-em- pirický) a zároveň křesťanský pilíř v Lockově přirozenoprávní teorii: Přirozené právo 84 „A vidíme tedy, že ve shromážděních zmocněných pozitivními zákony jednat, kde žádný počet není stanoven oním pozitivním zákonem, který je zmocňuje, usnesení většiny platí za usnesení celku a o všem rozhoduje jako mající podle zákona přirozeného i zákona rozumu moc celku.“ (LOCKE, J.: Dvě pojed- nání o vládě, op. cit., s. 185). Srov. též KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 36-37. 85 „Zatímco Hobbes chápal přirozené zákony jako právně nezávazné hypotetické imperativy, má přirozený zákon u Locka charakter nadpozitivní právní normy.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 72). 86 „Závazky zákona přirozeného nepřestávají ve společnosti, nýbrž jsou toliko v mnoha případech přitaženy těsněji a mají k sobě připojeny tresty známé ze zákonů lidských, aby vynutily jejich zachování. Takto stojí zákon přirozený jako věčné pravidlo pro všechny lidi, zákonodárce i jiné.“ (LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě, op. cit., s. 203-204). „Tyto zákony společnosti omezují v mnoha věcech svobodu, již měl podle zákona přirozeného. … Ale ač lidé, vstupujíce do společnosti, odevzdávají rovnost, svobodu a výkonnou moc, jež měli ve stavu přiroze- ném, do rukou společnosti, aby zákonodárná moc jimi disponovala tak dalece, jak bude vyžadovat dobro společnosti, přece ježto se to děje u každého toliko s úmyslem, aby tím lépe zachoval sebe, svou svobodu a své vlastnictví …, nelze nikdo předpokládati, že moc společnosti nebo legislativy jí zřízené se vztahuje dále než na obecné dobro. … Tyto zákony nemají … býti … zaměřeny k žádnému jinému účelu než k dobru lidu.“ (LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě, op. cit., s. 200, 208). „Přirozenoprávní svoboda … se (podle Locka) vstupem do státního stavu neztrácí, nýbrž je společenskou smlouvou modifikována.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 72). „Přirozená práva (podle Locka) ve státě trvají a civilní zákony nemají jiné úlohy než interpretovat je v daných okolnostech.“ (KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 103). … sama státní moc je vázána přirozeným právem. Účel státní moci současně určuje její hranice. Sahá přesně tak daleko, kam až to vyžaduje obecné blaho.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 73). 87 KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 100, 104. 88 „Takto stojí zákon přirozený jako věčné pravidlo pro všechny lidi, zákonodárce a jiné.“ (LOCKE, J.: Dvě pojednání o vládě, op. cit., s. 204). 89 „Všichni lidé jsou zajisté dílem jednoho všemohoucího a nekonečně moudrého Tvůrce, všichni služební- ky jednoho svrchovaného Pána, vyslaní do světa na jeho rozkaz a v jeho službách, jsou jeho vlastnictvím, jeho dílem jsou učiněni, aby vytrvali, pokud se jemu, a ne někomu jinému líbí.“ (LOCKE, J.: Dvě pojed- nání o vládě, op. cit., s. 141).

21