SLP 04 (2013)

jící zdroje poznání. Rozhodně tedy nechtěl ztotožnit víru s rozumem. 116 Zejména tím Locke zůstal v rámci (pozitivního) křesťanství a v protikladu k deismu, proti němuž vý- slovně vystoupil ve svém díle „Rozumnost křesťanství“; „rozumnost“ v tomto spisu při- tom Locke nechápal ve smyslu rozumové zdůvodnitelnosti, ale ve smyslu nezbytnosti ke spáse. 117 A zde je další významný prvek. Víra v Boží spásu jako odměnu, resp. v Boží zatracení trest, coby pravděpodobný důsledek dodržení, nebo porušení křesťanských pravidel po smrti křesťana, byla klíčovým podpůrným pilířem Lockovy křesťanské eti- ky. 118 Křesťanská etika, včetně víry ve spásu, nebo zatracení, byla podle něj nezbytná ze důvěryhodnosti toho, kdo jej vyřkl, jako že přišel – nějakým mimořádným způsobem sdělení – přímo od Boha. Tento způsob odhalování pravd lidem nazýváme ,zjevení‘. …“ (LOCKE, J.: Esej o lidském chápání , op. cit., s. 728). „Zjevení nelze přijmout proti jasné evidenci rozumu. … nemůžeme … nikdy přijmout za pravdu nic, co je přímo protikladné našemu jasnému a odlišenému poznání. … A proto nelze přijmout žádný … výrok za božské zjevení …, je-li vůči našemu intuitivnímu poznání logicky sporný. A to proto, že by to zname- nalo naprosto zvrátit principy a základy veškerého poznání …; a nebylo by možné rozlišit mezi pravdou a nepravdou … Vždyť víra nás nikdy nemůže přesvědčit o něčem, co je v rozporu s naším poznáním.“ (LOCKE, J.: Esej o lidském chápání , op. cit., s. 730-731). „Avšak … je tu mnoho věcí, o nichž máme představy velmi nedokonalé nebo vůbec žádné; … tyto věci, poněvadž se vymykají odhalení prostřednictvím našich přirozených schopností a jsou nad rozumem, jsou – pakliže byly zjevené – vlastním předmětem víry. … Nebo ty, které nejsou v rozporu s rozumem, pokud jsou zjeveny, jsou předmětem víry.“ (LOCKE, J.: Esej o lidském chápání , op. cit., s. 732-733). W. Röd vysvětluje: „Zatímco existenci Boha a jeho vlastnosti považoval Locke za poznatelné a povinnost ctít Boha za rozumově zdůvodnitelnou, byla víra ve zjevení v jeho očích iracionální. Nicméně požadoval, aby věty, které jsou postulovány s nárokem, že jsou závazné jakožto věty zjevení, byly podrobeny racio- nální kontrole. Věty zjevení musí být v souladu s rozumovým náhledem, tj. nemohou být proti rozumu, nýbrž nanejvýš nad rozumem. K tomu dochází tehdy, odlišuje-li se obsah nějaké věty od toho, co lze rozumně považovat za pravděpodobné.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 80). P. Johnson vysvětluje: „Rozumově dokázat existenci Boží Lockovi žádné potíže nečinilo; zároveň se ale domníval, že to je jediná nauková pravda, kterou lze tímto způsobem demonstrovat. Rozum například není schopen dokázat, že duše je nesmrtelná; celý zbytek křesťanské víry se proto opírá o zjevení. … zjevení (může) přinést pravdy, na něž rozum ponechaný bez pomoci nedosáhne; a pokud zjevení uvádí nauku, jíž by samotný rozum shledal nepravděpodobnou (ale nic víc), pak je třeba důvěřovat zjevení.“ (JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 315). 116 „Locke tedy nechtěl víru v žádném případě identifikovat s rozumovým poznáním. To by bylo podle jeho názoru nepřiměřené, protože víra by potom byla úplně zbytečná.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 80). 117 JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 315. „Je-li víra v mesiáše (Lockem) označena jako ,rozumná‘, pak to nyní znamená … nutnost této víry ke spáse.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 81, 193). 118 P. Johnson vysvětluje: „Bez nebe a pekla by etika nefungovala; byla to právě jejich existence, která křes- ťanství jako náboženské víře přinesla jedinečnou účinnost. … Rozumní lidé, jimž před očima tanula vyhlídka na nebe a peklo, se zříkali krátkodobých rozkoší a neřestí a investovali do věčnosti. ,Na tomto základě, a jedině na něm, stojí morálka pevně a může se postavit veškeré konkurenci.‘ Takto Locke uzavřel svůj náboženský řád. Surovost, s níž Locke využíval obchodnické logiky, a jeho burziánská ter- minologie, nás mohou šokovat; neexistuje však žádný důkaz, že by na někoho v jeho době zapůsobily právě takto. Vezměme-li v úvahu podmínky doby, v níž žil, pak vidíme, že Lockova argumentace se vyznačovala působivou obratností. Okamžiků, kdy křesťanství bylo velkému množství lidí prezentováno ještě účinněji, bylo v jeho dějinách velice málo. Locke křesťanství nejen zmodernizoval, ale učinil z něj

27