SLP 04 (2013)

dině tím, že všichni lidé uzavřou novou, opravdovou „společenskou smlouvu“ . 211 Obsah (účinky) této smlouvy charakterizuje zhruba pět znaků : Za prvé: Lidé ruší přirozený stav a nastolují stav občanský tím, že zřizují stát ve for- mě republiky, jejímiž jsou všichni členy jako občané. 212 Za druhé: Všichni lidé se zcela a bezpodmínečně vzdávají všech svých dosavadních práv, tzn. nejen svých (dvou) při- rozených práv, tj. své „přirozené svobody“ a „přirozené rovnosti“ , ale i svého vlastnictví, a zcizují je zcela a bezpodmínečně ve prospěch státu. Zrušením přirozeného stavu se tedy ruší i přirozená práva lidí; ta proto nejsou „nezcizitelná“. 213 Za třetí, lidé, kteří jsou od přirozenosti dobří, se vstupem do státu zušlechťují, v procesu (správné) výcho- vy a vzdělávání zdokonalují svůj rozum i city, zbavují se svých individuálních (egoi- stických) zájmů a poznávají svůj společný zájem – „obecné blaho“ , které je objektivní hodnotou. Díky tomu se jejich jednotlivé vůle sjednocují ve stejnorodou, vyšší super/ kvalitu v podobě „obecné vůle“ ( „volonté générale“ ). 214 Ta je pak vlastní státu, neboť je jeho vůlí a zároveň vůlí (jednotného) lidu. Obecná vůle je jediným a objektivně správným průměrem (nikoli součtem) vůle všech lidí ( „volonté de tous“ ). 215 Je pojmově správná (neomylná), neboť je vedena jediným a racionálně poznatelným „obecným blahem“, k jehož zajištění zároveň směřuje. 216 Rousseau odmítá pluralitní politický 211 ROUSSEAU, J.-J.: O společenské smlouvě , op. cit., s. 23-26 (Kapitola VI. O společenské smlouvě). 212 ROUSSEAU, J.-J.: O společenské smlouvě , op. cit., s. 25-26. 213 „Tyto články (společenské smlouvy)… se všechny redukují na jediný: to je úplné zcizení každého člena společnosti se všemi jeho právy celému společenství … zcizení se děje bez výhrad… společenská smlouva dává státnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy; a právě tato moc, řízená obecnou vůlí, se jmenuje … svrchovanou mocí.“ (ROUSSEAU, J.-J.: O společenské smlouvě , op. cit., s. 24, 39). B. Komárková píše: „Také jeho (Rousseauova) společenská smlouva znamená totální zcizení každého člena společnosti ve prospěch celé společnosti, kterou zakládá. … I v druhém případě (Rousseauova) existuje zcizení všech přirozených práv bez rezerv a nikdo nemůže pro sebe ničeho žádat. … Rousseau aktem smlouvy všechna přirozená práva člověku vzal.“ (KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 106-107). Dále: RÖD, W.: op. cit., s. 507-508. 214 „Ačkoli se (člověk) v tomto (občanském) stavu zbavuje mnohých výhod, které má od přirozenosti, zís- kává tím naopak veliké výhody, jeho schopnosti se cvičí a vyvíjejí, jeho myšlení se rozšiřuje, jeho city zušlechťují, jeho celá duše se povznáší …“ (ROUSSEAU, J.-J.: O společenské smlouvě , op. cit., s. 29). „Každý z nás dává (společenskou smlouvou) svou osobu a všechnu svou moc pod nejvyšší řízení obecné vůle; a přijímáme zároveň každého člena jako nedělitelnou část celku. … obecná vůle je vždy správná a směřuje k obecnému užitku.“ (ROUSSEAU, J.-J.: O společenské smlouvě , op. cit., s. 25, 37). V. Klokočka píše: „Člověk denaturalizovaný působením civilizace je schopný oprostit se od nánosu indi- vidualistického a skupinového egoismu a dopracovat se k poznání obecného blaha. Jeho (Rousseauova) ,volonté générale‘ je výsledkem hluboké a aktivní výměny názorů ve společnosti, jež … dospěje k desti- látu zájmu celospolečenského, k poznání objektivních zájmů lidu. Takto objevená ,volonté générale‘ má objektivní povahu a absolutní prioritu.“ (KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 39). 215 „Je to často veliký rozdíl mezi vůlí všech a vůlí obecnou; obecná vůle přihlíží jen k zájmu společnému; vůle všech přihlíží k zájmu soukromému a je jen souhrnem jednotlivých vůlí: ale odečtěte od těchto vůlí plus a mínus, které se vzájemně ruší, a zůstane jako úhrn rozdílů vůl obecná.“ (ROUSSEAU, J.-J.: O společenské smlouvě , op. cit., s. 29). 216 „Prvním a nejdůležitějším důsledkem zásad, které jsme výše stanovili, je, že jen obecná vůle může ří- diti síly státu podle účelu jeho zřízení, kterým je společné blaho.“ (ROUSSEAU, J.-J.: O společenské

43