SLP 04 (2013)

republiky, plnou náboženskou svobodu a nezávislost presbyterské církve, popřípadě i jednotlivých jejích sborů (kongregacionalisté). 289 Puritáni se v Anglii v 17. století dostali postupně do dvojího fatálního střetu s krá- lovskou mocí a státní anglikánskou církví. První střet začal s Jakubem I. (1603–1625) a vyvrcholil s Karlem I. (1625 –1649) v podobě anglické revoluce (1640–1660). Anglická revoluce, která byla do značné míry náboženským konfliktem mezi (převážně puritánským) parlamentem a (anglikánským) králem, nakonec vyústila v osudový střet mezi dvěma hlavními frakcemi puritánů, a sice mezi umírněnými presbyteriány a radi- kálními independenty; 290 anglická revoluce bývá ostatně proto někdy označována jako „puritánská revoluce“. 291 Fanatičtí independenti, kteří z tohoto střetu vyšli vítězně, prosadili popravu krále, ustavení republiky a nastolení puritánské vojenské diktatury s prvky teokracie pod vedením „ortodoxního kalvinisty“ 292 „lorda protektora“ Olivera Cromwella. 293 To však vedlo k tomu, že se od puritánů, resp. puritanismu obecně, postupně odvrátila většina anglické společnosti, která si začala přát méně nábožen- ské horlivosti, více rozumu, svobody i demokracie. 294 Druhý střet pak nastal v reakci na puritánskou diktaturu po smrti Cromwella a po restauraci Stuartovců za Karla II. (1660–1685). Ten vedl k definitivní společenské porážce puritánů v Anglii. Anglická „puritánská revoluce“ však měla tři dlouhodobě pozitivní důsledky, které měly význam pro budoucí náboženskou svobodu a zrod konceptu lidských práv: Za prvé, puritanismus se sice v Anglii neprosadil, byť po „slavné revoluci“ získali puritáni díky Tolerančnímu zákonu z roku 1689 omezenou náboženskou svobodu, 295 nicméně svým individualismem, disentismem a etikou kladně ovlivnil náboženské, morální i politické myšlení v celé anglické společnosti. 296 Za druhé, došlo k několika vlnám emigrace anglických puritánů do Severní Ameriky, převážně do Nové Anglie, 289 JOHNSON, P.: Dějiny anglického národa , op. cit., s. 155. JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství , op. cit., s. 512, 514. 290 LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 223-224. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 315-318. 291 HUNTINGTON, S. P.: Kam kráčíš, Ameriko? , op. cit., s. 72. 292 MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 296. 293 BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 317-320; MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 295-297. 294 MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.: op. cit., s. 309-316. 295 LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 226. 296 „(Puritánství) bylo souzeno přežít. Disident, odpadlík, člověk, který vzdoruje a nechce se ,podrobit‘ , který se pro své svědomí dovolává práva vše soudit … a zůstává věrný své věci, když se už jednou rozhodl, i přes možné ohrožení svého štěstí nebo života, je nadále jedním z nejtrvalejších a nejpozoruhodnějších anglických jevů. … Bude to právě on, kdo povede boj proti otroctví, proti prostituci, proti válce a bude udržovat až do dnešních dnů smutné anglické neděle. Anglická povaha mu vděčí za mnoho svých nej- krásnějších rysů, ale také za takové, pro něž je ostatními nenáviděna. Patří k nim vážnost, věrnost, ne- podplatitelnost, ale také pokrytectví, neboť lidská přirozenost je daleko složitější, než si přáli kalvinisté.“ (MAUROIS, A.: Dějiny Anglie . Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1993, s. 282-283) „Ačkoli Cromwellův experiment jako celek ztroskotal, Anglie od roku 1660 už v sobě měla zárodky první moderní země v dějinách světa. Obraz cromwellovské Anglie – jako země puritánské, netolerantní, potlačující svobodu, jako vojenské diktatury vymezené úzkoprsým náboženským pohledem na svět – je

53