SLP 04 (2013)

Návrh Prohlášení připravila 5 členná komise ve složení Thomas Jefferson, Benjamin Franklin, John Adams, Robert R. Livingston a Roger Sherman. 336 Autorem převážné části textu a zapisovatelem komise však byl Thomas Jefferson (1743–1826), 337 delegát za Virginii, vzdělaný polyhistor, zastánce osvícenské filozofie J. Locka a deismu. 338 Prohlášení je právním aktem, který má dvě hlavní významové i obsahové roviny, které korespondují s dvojí rovinou americké revoluce – tj. [1] s mezinárodní válkou za nezávislost nově ustavených států a [2] s „klasickou“ buržoazní revolucí s aktiv- ní účastí převážné části lidu za změnu monarchického (i polofeudálního) politického zřízení. Za prvé, je mezinárodněprávním aktem, kterým dosavadních 13 britských kolonií (tzn. závislých území) v Severní Americe ruší veškeré právní svazky se svým mateřským státem Velkou Británií a vyhlašuje nezávislost jako nové suverénní státy (zatím v podobě svazku států, tj. konfederace). Za druhé, je i zvláštním (vnitrostátním) ústavněprávním aktem, neboť plní úlohu preambule k budoucím ústavním řádům nových suverénních států, popřípadě cum grano salis i k ústavnímu řádu nového svazku států (tzv. Článků konfederace). Obecná právně-filozofická východiska pro vyhlášení nezávislosti zde označují za hlavního činitele (americký) lid jakožto vnitrostátního su- veréna, z jehož jediné legitimní vůle i práva dochází k vyhlášení nezávislosti a ustavení nové státní moci. Smyslem Prohlášení, který je stručně vyložen v jeho úvodu , bylo přesvědčivě vysvět- lit „nezaujatému světu“ důvody , které vedou americké kolonie k odtržení od Britské koruny a vyhlášení nezávislosti (tzn. onu mezinárodněprávní rovinu americké revo- luce). To bylo provedeno výčtem jednotlivých „křivd a skutků bezpráví“, kterých se na Američanech dopustila „vláda nynějšího krále Velké Británie“. Tento relativně kon- krétní faktografický výčet, který zahrnuje bezmála 2/3 celkového textu, však musel být uveden shrnutím obecných právně-filozofických východisek (postulátů), ze kterých nezbytnost prohlášení nezávislosti, vyjádřená v závěru textu, logicky vyplývá. Právě v těchto východiscích, které jsou shrnuty v preambuli a které odrážejí onu druhou, vpravdě „lidovou“ rovinu americké revoluce, bylo poprvé v dějinách lidstva právně vy- jádřeno jádro konceptu lidských práv, a to v pozoruhodně jasné, stručné, srozumitelné i stylisticky krásné podobě: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem 339 určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. 340 Že k zajištění těchto práv se ustanovují 336 BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 333. 337 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 142-143. NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 80. 338 JOHNSON, O. A. in: McGREAL, I. P. (ed.) a kol.: Velké postavy západního myšlení. Praha: Prostor, 1997, s. 364-368. NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 112-113. HUNTINGTON, S. P.: Kam kráčíš, Ameriko? , op. cit., s. 90. 339 V originálním znění „their Creator“ . 340 V originálním znění „the pursuit of Happiness“ , což lze do češtiny přeložit volněji i jako „hledání (svého) štěstí“ (tento překlad používá např. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 334).

62