SLP 04 (2013)

mezi lidmi vlády, odvozující svojí oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoji pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.“ 341 Tento text formuloval T. Jefferson podle dvou hlavních vzorů . Prvním, obecným právně-filozofickým vzorem mu bylo „Druhé pojednání o vládě“ J. Locka. S výjim- kou několika dílčích prvků jsou v Prohlášení v kostce vyjádřeny všechny podstatné rysy osvícenské koncepce J. Locka o přirozených právech lidí, která předcházejí vznik států; 342 myšlenky francouzských osvícenských filozofů, zejména J. J. Rousseaua, se v textu Prohlášení vůbec neprojevily. 343 Prohlášení je tak prvním pozitivněprávním aktem v dějinách lidstva, který uznává princip časového i obsahového primátu subjek- tivních přirozených práv člověka (resp. všech lidí, nikoli jen občanů) vůči objektivní- mu pozitivnímu právu státu (resp. států). To byl pro pozitivní právní řády tehdejšího světa zcela převratný prvek, se kterým se měla Evropa vyrovnávat po příštích 200 let, přičemž zbytek světa se s ním v podstatě nevyrovnal dodnes. Druhým, konkrétním právním vzorem byl pro Jeffersona návrh či osnova virginského Prohlášení práv, kterou v té době připravoval George Mason a která byla schválena virginským Konventem v červnu 1776, tedy pár dní před dokončením a schválením Prohlášení nezávislosti (k tomu viz níže). Kromě toho jsou v textu Prohlášení patrné přinejmenším dva další vlivy . Za prvé, osobní vklad idealisty Jeffersona, který do stručného výčtu „nezcizitelných práv“ zařa- dil namísto Lockova vlastnictví „sledování osobního štěstí“ ( the pursuit of Happiness ). Za druhé, americký vliv protestantského pojetí svobody, a to ve formulaci, která výslov- ně a jednoznačně praví, že lidé jsou obdařeni nezcizitelnými právy „svým Stvořitelem“. Takto jasný, explicitní odkaz na boží původ lidských práv lze v dílech (zejména fran- couzských) osvícenských filozofů nalézt jen zřídka. Odkaz na Boha je pak v textu Prohlášení ještě na třech důležitých místech. Za prvé, v jeho úvodní větě, podle které „zákony přírody a jejího Boha“ 344 opravňují (americký) národ k zaujetí „svého vlastního a rovného místa“ mezi mocnostmi světa. Za druhé, v závěrečné (výrokové) části prohlášení: „PROČEŽ MY, představitelé SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH, shromáždění na generálním kongresu, dovolávajíce se 341 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 789. 342 „Jeffersonovo shrnutí politického mínění většiny bylo působivou verzí Lockovy teorie smluvního cha- rakteru vlády.“ (TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 93). „Druhý díl Lockeových ,Dvou pojednání o vládě‘ zahrnuje myšlenky, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti. … Tato (Lockova) teorie je vepsána do předmluvy k deklaraci nezávislosti.“ (NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 66). 343 Nelze tedy souhlasit s (poněkud paušalizujícím) tvrzením S. Balíka, že „[p]rohlášení nezávislosti … bylo ovlivněno anglickou a francouzskou filozofií“ (srov. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 334). 344 V originálním znění: „the Laws of Nature and of Nature’s God“ .

63