SLP 04 (2013)

Nejvyššího soudce světa 345 o správnosti svých úmyslů, ve jménu a zmocněním po- ctivého lidu těchto kolonií slavnostně dáváme na vědomí a prohlašujeme: že tyto spojené kolonie jsou a po právu mají i napříště tvořit SVOBODNÉ A NEZÁVISLÉ STÁTY; …“. A za třetí, na úplný závěr v poslední větě (před podpisovou klauzulí): „Aby pak toto Prohlášení co nejpevněji bylo zajištěno, za tím účelem s pevnou důvě- rou v ochranu božské Prozřetelnosti 346 si navzájem dáváme v ochranu své životy, svůj majetek a posvátnou nám čest.“ Ze všech těchto tří odkazů na Boha jsou zjevné vlivy přirozenoprávního deismu . Deisté dávali přednost před explicitním označením „Bůh“ méně přímým názvům, ve kterých byla popřípadě i vyjádřena nebo naznačena nějaká spojitost mezi Bohem a jím stvořenou přírodou (světem či vesmírem) a jejím řádem – zde „Stvořitel“, „Nejvyšší soudce světa“, resp. „Bůh přírody“. Zjevné je nicméně také to, že šlo o „konzervativní“ deismus, který nevylučoval občasné Boží zasahování do běhu jím stvořeného světa, což se ostatně při (spravedlivé) revoluci mohlo hodit a což je také vidět na závěrečné formulaci otců zakladatelů: „s pevnou důvěrou v ochra- nu božské Prozřetelnosti“. 347 Virginské Prohlášení práv z roku ͷͽͽͼ Zhruba souběžně s přípravou a schvalováním Prohlášení nezávislosti začaly být v jednotlivých koloniích, resp. nových státech, připravovány a schvalovány nové státní ústavy , které zakotvily a nově komplexně upravily novou organizaci státní moci a také záruky subjektivních práv. 348 Britský systém flexibilní ústavy, skládající se z neurčitého souboru zákonů, ústavních zvyklostí a soudních precedentů, Američané odmítali jako nespolehlivý. 349 To je další převratný prvek v rodícím se právním konceptu lidských práv. První a zároveň i nejvýznamnější byla v tomto směru Virginie. Konvent této ko- lonie, vzniklý z původního sněmu kolonie, dne 12. 6. 1776 schválil Prohlášení práv. 350 To se stalo komplementárním ústavním aktem ve vztahu k nové Ústavě Virginie, která byla virginským Konventem schválena o pár týdnů později. Virginské Prohlášení práv je prvním ústavním zákonem, který v poměrně ucelené obsahové podobě zaručuje katalog individuálních práv všech lidí, představující jádro konceptu lidských práv v moderním slova smyslu. Dále zakotvuje i záruky některých politických práv občanů 347 „Když chtěli Jefferson, Paine a další deisté nebo ateisté ospravedlnit revoluci, považovali za nezbytné dovolávat se Boží autority. Účastníci kontinentálního kongresu vyhlásili několikadenní půst, aby tak vyjádřili prosbu za odpuštění a požádali o Boží pomoc, a rovněž několikadenní díkůvzdání jako výraz vděčnosti za dobrodinní, která jim prokázal Bůh, aby podpořil jejich věc.“ (HUNTINGTON, S. P.: Kam kráčíš, Ameriko? , op. cit., s. 90). 348 HOLLÄNDER, P.: op. cit., s. 135. 349 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 110-111. 350 V tomto článku vycházím z originálního anglického znění virginského Prohlášení práv, uveřejněného na internetových stránkách The Avalon Project Documents in Law, History and Diplomacy, Yale Law School, Lilian Goldman Law Library: http://avalon.law.yale.edu/18th_century/virginia.asp (13. 9. 2013). 345 V originálním znění: „appealing to the Supreme Judge of the world“ . 346 V originálním znění: „with a firm reliance on the protection of divine Providence“ .

64