SLP 04 (2013)

a také některé organizační principy dělby státní moci. Není tedy obsahově homogenní a výlučné v tom směru, že by zakotvovalo jen individuální lidská práva. Hlavním autorem virginského Prohlášení byl George Mason (1725–1792), osvícený plantážník z Virginie, samouk, bez formálního školního vzdělání. 351 V úpravě indi- viduálních práv bylo pro Masona rozhodujícím ideovým zdrojem „Druhé pojednání o vládě“ od J. Locka. Prohlášení přebírá jeho koncepci přirozených práv člověka, která předcházejí stát a která stát toliko zaručuje a chrání. To je vyjádřeno velmi zdařile v čl. 1 formulací: „všichni lidé … mají jistá vrozená práva, kterých nemohou sebe ani své po- tomstvo vstupem do společnosti a státu zbavit“. Mason byl rovněž inspirován anglic- kými královskými akty, kterými se zaručují práva svobodných Angličanů a pravomoci anglického Parlamentu vůči králi, především Magnou chartou z roku 1215, Habbeas Corpus Act z roku 1679 a anglickou Listinou práv ( Bill of Rights ) z roku 1689. Zde je ovšem třeba upozornit na dva momenty. Za prvé, Mason byl inspirován především legislativní formou a strukturou anglických Listin (tzn. především výčtovou metodou katalogu jednotlivých práv a záruk). Za druhé, pokud jde o záruky individuálních práv, z obsahového hlediska byl Mason inspirován z Magny charty a z Habbeas Corpus Act prakticky jen právem na soudní a procesní ochranu a souvisejícími zárukami osobní svobody (čl. 8 Prohlášení), z anglické Listiny práv pak zákazem nepřiměřených kaucí a pokut a mimořádných nebo krutých trestů (čl. 9 Prohlášení) a zárukou svobodných voleb (čl. 6 Prohlášení). Převážnou část obsahu anglické Listiny práv i Magny charty totiž nepředstavují ani tak záruky individuálních práv Angličanů vůči státu, ale spíše záruky práv, přesněji řečeno pravomocí anglického Parlamentu vůči králi. 352 Virginské Prohlášení práv sestává z 16 článků . Většina článků upravuje záruky indi- viduálních práv, která platí pro všechny lidi bez rozdílu. Některé články však upravují politická práva, týkající se voleb a příslušející jen občanům, ostatní články pak upravují organizační principy dělby státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. V čl. 1, který je generální klauzulí přirozených práv, se prohlašuje, že „všichni lidé jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a mají jistá vrozená práva, kterých nemohou sebe ani své potomstvo vstupem do společnosti a státu zbavit, a sice požívání života a svobody s možností nabývat a držet majetek a hledat a nalézat štěstí a bezpečí“. 353 V čl. 2 se prohlašuje, že veškerá moc je odvozena z lidu a že úředníci jsou služebníky lidu. V čl. 3 se prohlašuje, že státní moc se ustavuje za účelem zajištění „obecného blaha a ochrany a bezpečnosti lidí, národa a společnosti“ a že většina společnosti má „nezpochybnitelné, nezcizitelné nedotknutelné právo státní moc kontrolovat, změnit nebo odstranit“, „pokud bude shledáno, že je nevhodná nebo že odporuje uvedených 351 American History. From Revolution to Reconstruction: Biographies: George Mason II (4.8.2013: http:// www.let.rug.nl/usa/biographies/george-mason/beginnings.php). 352 SVATOŇ, J. in: FILIP, J. a kol.: op. cit., s. 7-8, 13-14. LITSCH, K. a BALÍK, S in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 205-206, 322, 323. 353 V originálním znění: „pursuing and obtaining happiness and safety“ .

65