SLP 04 (2013)

PŘEDMLUVA Předmětem tohoto svazku Studií z lidských práv je teoretické pojednání o kořenech a východiscích lidských práv na straně jedné, na druhé straně pak o některých aktuál- ních problémech jejich naplňování v České republice. Společné pro tři mladší autory této knihy, spolupracovníky Výzkumného centra pro lidská práva UK, je to, že k pro- blémům přistupují z právně filozofických a teoretických pozic, i když se nevyhýbají ani velmi praktickým, konkrétním aspektům známým z aplikační praxe. Úvodní monografická studie JUDr. Petra Svobody, PhD., jde skutečně ke kořenům lidských práv, která hledá v osvícenství a křesťanství. Pokud se ovšem podíváme na zá- věry, které se týkají původního konceptu lidských práv, jak se formovala na konci 18. sto- letí ve dvou podobných, ale historickými prameny odlišitelných verzích, totiž americké a francouzské, najdeme tam ještě jedno klíčové slovo, kterým je přirozené právo . V dnešní době se ovšem lidská práva vyhlašují a prosazují prostřednictvím jejich pozitivizace v ústavních (popř. též mezinárodních) listinách práv a svobod. Díky této transformaci mohou fungovat ve sféře pozitivního práva, kde se jim též dostává soudní ochrany, byť ne vždy rychle a dokonale. Dalším klíčovým slovem v této knize, která je psána autory, jež jsou především právníci, jakkoliv s širším rozhledem a vnímáním práva v sociálním kontextu, je tudíž spravedlnost . Ta se zde objevuje v dvojím smyslu. V studii JUDr. Pavla Ondřejka, PhD., který se zabývá prosaditelností (procesních) práv a rolí nejvyšších soudních instancí, jde o spravedlnost vyrovnávací (diortotickou) . Naopak JUDr. Petr Šustek, PhD., se na konkrétním, právně i politicky vysoce citlivém a aktu- álním problému rozdělování limitovaných prostředků v rámci veřejného zdravotního pojištění zabývá také spravedlností, ovšem v tomto případě distributivní spravedlností . Jde o pojmy, které by měly být známé každému právníkovi i každému studentu práv, pokud prošel výukou teorie práva. Asi každý se s tímto rozlišením spravedlnosti setkal v některé ze standardních učebnic právní teorie. 1 Pro bližší zkoumání je ovšem vhodné jít ke kořenům tohoto dělení, které poprvé popsal Aristoteles ve své Etice Nikomachově . Paradoxně se tak od moderních problémů dostáváme až k pojetí spravedlnosti a práva v řecké filozofii. 2 Myslím, že má smysl zkoumat tyto koncepty, i když pojem lidských práv v antické řecké filozofii ještě nebyl obsažen. Pro řecké filozofy je ještě prvotní pospolitost, obec, jehož součástí jsou občané. Na druhé straně je tam již velmi dobře zachycena distinkce mezi právem ( themis ) a spravedlností ( díkaion ). Aristoteles rovněž považuje za předpoklad práva v skutečném slova smyslu (tzv. práva občanského, díkai- on politikon ) existenci svobodných osob, které jsou si rovné, mající stejná práva a po- vinnosti. 3 I když pro něj jde o objektivní právo, které řídí poměry mezi osobami sobě rovnými, filozoficky jde o jeden z předpokladů, který o mnoho staletí později umožnil 1 Viz KNAPP, V.: Teorie práva , Praha: C.H. Beck, 1995, s. 86-87; GERLOCH, A.: Teorie práva . 5. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 251-253. 2 K tomu blíže srov. TOMSA, B.: Idea spravedlnosti a práva v řecké filosofii (1923), Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 3 Srov. TOMSA, B.: op. cit., s. 138.

5