SLP 04 (2013)

lidských práv dodnes. Nejen v tomto smyslu byla americká revoluce pozoruhodně úspěšná a dala vzor celému světu po příští staletí. ͻ.͸ Velká francouzská revoluce Předpoklady pro krátký život (přirozenoprávního) konceptu lidských práv ve Francii Položíme-li si úvodní otázku, zda ve francouzské společnosti v předvečer revolu- ce (1789) byly příznivé podmínky pro trvalé pozitivněprávní zakotvení přirozených lidských práv, nelze odpovědět jinak než takto: Byly vytvořeny podmínky pro jejich zakotvení, ale nikoli pro jejich trvalejší udržení. Tuto rozporuplnou situaci lze charak- terizovat třemi specifickými faktory : Za prvé: Francouzský politický a společensko-ekonomický systém (tj. feudální „starý režim“ ) byl v porovnání s Anglií v době „slavné revoluce“ v roce 1688, resp. s britskými koloniemi v Severní Americe v roce 1776, dosti zaostalý. 377 Tato zaostalost se vyznačo- vala především dvěma hlavními rysy – [1] absolutní monarchií, ve které neexistovala tradice parlamentarismu 378 (generální stavy se nescházely od roku 1614) 379 ani záruky práv svobodných poddaných a [2] rigidním feudálním stavovským uspořádáním 380 (král, úřednická, dvorská a „tradiční“ venkovská šlechta, duchovenstvo a pak všichni ostatní, tj. „třetí stav“, tzn. buržoazie, proletariát a početné venkovské obyvatelstvo). 381 Francie tak byla na začátku revoluce v porovnání s oběma anglosaskými zeměmi na vý- razně horší startovní pozici. Za druhé: „Třetí stav“ , který byl rozhodující hybnou silou revoluce, byl v den pádu Bastily třídně, zájmově i ideově různorodý až roztříštěný. Zámožná buržoazie měla po- dobné zájmy jako liberální část šlechty a demokratického duchovenstva, ale poně- kud odlišné představy než střední a nižší buržoazie. Buržoazie jako celek (tvořila asi 1/6 francouzského obyvatelstva) 382 měla odlišné zájmy než městský proletariát (řeme- slníci, dělníci, chudina). 383 A městské obyvatelstvo jako celek bylo zájmově i ideově a Sea of Faith: Christianizing the American People (Cambridge: Harvard University Press, 1990), s. 214; Novak, God’s Country, s. 25-26]. 377 DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 402-406. 378 „Na rozdíl od Anglie nebyla Francie roku 1789 zemí dlouhých parlamentních tradic.“ (HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 78). Zřejmě by bylo přesnější říci, že žádných parlamentních tradic (pozn. P.S.). 379 KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 295. FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 83-84. 380 „Každý člověk v ní (feudální společnosti) existoval pouze jako příslušník určité kategorie, bylo mu vy- hrazeno určité místo v systému organické solidarity, již zajišťovala rodina, společenství, korporace či stav. Ty určovala práva platná pro kolektiv i jednotlivce; šlo totiž o privilegia skupiny, která se vztahovala na všechny její členy. Společnost tedy byla uspořádána stupňovitě, tvořily ji korporace, které své místo a své oprávnění získaly v důsledku historického vývoje a z rozhodnutí francouzského krále, a jejich hi- erarchické uspořádání bylo v souladu s přirozeným řádem světa. … Na samém vrcholku této pyramidy stojí král …“ (FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 83). 381 HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 52-55. DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 375-378. 382 DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 405. 383 HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 54.

70