SLP 04 (2013)

noprávní principy obsažené v Prohlášení nezávislosti USA, které ve Francii po dobu americké revoluce vysvětloval americký velvyslanec B. Franklin, 390 působily ve fran- couzských liberálních kruzích jako úspěšný a následováníhodný vzor. 391 V 2. fázi fran- couzské revoluce se však Lockovo pojetí dostalo do osudového střetu s Rousseauovým pojetím. Různorodé teorie jednotlivých osvícenských filozofů se tak ve Francii nepodařilo „přetavit“ do jednotnějšího právně-politického konceptu. Zámožná buržoazie spolu s liberálními částmi šlechty a duchovenstva usilovali o konstituční monarchii a zá- ruky individuálních přirozených práv, zejména vlastnictví, přibližně podle koncepce J. Locka. Střední a nižší buržoazie a městský proletariát však chtěli republiku, pozi- tivní pojetí vlastnictví a záruky sociálních práv (obecného blaha) v duchu koncepce J. J. Rousseaua. Za třetí: V předrevoluční Francii zcela převládalo katolické náboženství . Protestanti představovali po odvolání Nantského ediktu Ludvíkem XIV. v roce 1685 392 zanedba- telnou menšinu. Francouzská (galikánská) katolická církev byla na jedné straně boha- tou a mocnou organizací, jejíž duchovenstvo jakožto první stav království představo- valo klíčovou oporou nenáviděného „starého režimu“. 393 Na druhé straně však měla od roku 1682 národní charakter bez výraznější podřízenosti papeži, 394 měla pevnou a trvalou podporu značné části obyvatelstva, převážně na venkově (ten byl také hlavní baštou pozdější „venkovské kontrarevoluce“), 395 a část jejího duchovenstva byla naklo- něna liberálním idejím, a to nejen pod vlivem osvícenství, ale i pod vlivem staršího spe- cificky katolického reformního hnutí – jansenismu, který měl některé ideje podobné s reformací. 396 Naproti tomu osvícenská filozofie, která se těšila značné oblibě u bur- žoazie i liberální části šlechty, byla deistická a ve francouzském pojetí ostře protikřes- ťanská, resp. protikatolická . 397 Osvícenské přirozenoprávní ideje svobody a rovnosti tak na generála, když přijel na vlastní útraty do Ameriky a přihlásil se za dobrovolníka.“ (NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 90-96). 390 KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 291. 391 „Bez přehánění lze říci, že velkou roli v protimonarchistické a protiabsolutistické propagandě sehrál příklad americké revoluce. Slova Deklarace z roku 1776, že lid má právo změnit nebo zrušit špatný vládní systém, nalézala odezvu zejména mezi mladými lidmi, v lyceích a na univerzitách, kde se mnozí stali obdivovateli Franklinovými a prohlašovali se za republikány.“ (HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 60). 392 LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 226. 393 FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 116. 394 LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 226. FRANZEN, A.: op. cit., s. 239. 395 FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 130-132. 396 FRANZEN, A.: op. cit., s. 239-240. JOHNSON, P.: Dějiny křesťanství, op. cit., s. 324-326. DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 377. 397 „Ve francouzské osvícenské filozofii zazní silná antiklerikální a protikatolická struna, která neměla v ev- ropském myšlení obdoby. Porovnejme například Voltaira a Huma …“ (FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 30-31). „V anglosaských zemích neměl (osvícenský deismus) bojovnou notu, zato ve Francii si počínal tím více proticírkevně.“ (FRANZEN, A.: op. cit., s. 242).

72