SLP 04 (2013)

Hlavní právněfilozofické zdroje deklarace jsou tři, všechny v rámci osvícenské filozo- fie a také ovšem deismu. Za prvé, katalog přirozených lidských práv vychází primárně a převážně z Lockova přirozenoprávního konceptu subjektivních práv všech lidí, tj. lidských práv, která předcházejí stát a která musí stát toliko zaručit, zejména svobody a vlastnictví (preambule a čl. 2); 415 Rousseauovo „totalitní“ pojetí, podle něhož člověk vstupem do státu svá přirozená práva pozbývá a zcizuje je zcela státu a „obecné vůli“, aby je dostal nazpět ve formě zákona, Mirabeau a Siéyès do textu Deklarace nepře- vzali. 416 Za druhé, tento výchozí přirozenoprávní katalog, resp. koncept, byl nicméně přeci jen sekundárně a omezeně relativizován Rousseaouvým pojetím, a sice prvkem (pozitivního) zákona, který je „výrazem obecné vůle“ a kterým se stanoví meze (při- rozených) lidských práv (čl. 4 a čl. 6, ale také čl. 10 a čl. 11 ). Tento „kompromis“ či vazba mezi přirozenými subjektivními právy jednotlivce a (pozitivním) zákonem byl novým, specificky francouzským ústavním prvkem, který v amerických ústavních ak- tech chyběl. 417 Byl prosazen – namísto původně zamýšlené Deklarace povinností občana coby ústavního komplementu Deklarace práv 418 – proto, aby zabránil představě neome- zeného výkonu přirozených práv (najednou osvobozených) jednotlivců a následnému 415 „Stejně jako americká deklarace kladla si i ta francouzská za cíl vytvořit novou společenskou smlouvu založenou na přirozeném právu, jak to odpovídalo duchu filozofie století, a měla slavnostně zakotvit nezadatelná práva každého jednotlivého účastníka smlouvy, práva zaručená okamžikem jeho vstupu do společnosti.“ (FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 109). 416 „Podle jeho (Siéyèsova) názoru … [l]idská práva jsou nezadatelnými individuálními právy, která stát musí uznávat. Nejdůležitějším právem je právo na soukromé vlastnictví. … Aby ospravedlnil soukro- mé vlastnictví, které považovali průkopníci Francouzské revoluce za nedotknutelné, použil Siéyès tezi o osobním vlastnictví a přivlastňování prostřednictvím o práci (teze o práci), jež byla známa od Locka a fyziokratů.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 534-535). „Opatrné formulace Deklarace svědčí o tom, že v první fázi francouzské revoluce se neprosadilo rou- sseauovské pojetí svrchovanosti lidu, ale stanovisko Abbé Siéyèse a dalších stoupenců reprezentativní demokracie a dělby moci.“ (KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 52). Z právě vyložených důvodů je podle mého názoru nepřesná tato charakteristika ideových zdrojů Deklarace z pera S. Balíka: „Prohlášení, které mělo prvořadý politický význam, bylo ovlivněno osví- censkou filozofií, zejména učením J. J. Rousseaua a teoriemi Montesquieuovými.“ (BALÍK, S. in: KINCL, V. a kol.: op. cit., s. 363). 417 „Největší rozdíl mezi textem francouzské deklarace a americké deklarace … spočívá v propojení při- rozených práv a práva pozitivního. V americkém precedentu jsou tato práva chápána jako kategorie, která existovala dříve než společnost … Ve Francii roku 1789 se naopak zdůrazňoval určitý politický voluntarismus a za největší záruku práv se pokládal zákon vzešlý z vůle svrchovaného národa. … Hlavní inspirací tvůrců francouzské ústavy se stal legocentrismus, zaměřený od samého počátku na ideu ,všeo- becné vůle‘ , neboť pouze ona jako svrchovaný vládce, smí určit rozsah a výkon práv; komukoli jinému se toto právo odmítá.“ (FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 110). 418 „Mournier se například obával anarchie, kterou by mohl způsobit nepoměr mezi vyhlášenými právy, jež teoreticky náležela všem lidem, a jejich skutečnou společenskou situací – chudobou a třídní nerovností. Proto také vznikl požadavek, aby byla vypracována i Deklarace povinností občana, čímž by se současně s pojmem svobody vyzdvihlo téma povinností.“ (FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 109).

75