SLP 04 (2013)

ͼ. Závěry 1. Koncept lidských práv v původním smyslu vznikl na konci 18. století ve dvou podob- ných verzích – americké a francouzské. Obě tyto verze byly výsledkem buržoazních revolucí, měly formu ústavněprávních aktů a zaručovaly katalogy nezcizitelných přirozených práv všech lidí bez rozdílu. Americká verze byla první a předurčila formu, obsah i hlavní ideové zdroje tohoto konceptu. Představují ji především tyto tři ústavněprávní akty – Prohlášení nezávislosti USA z roku 1776, virgin- ské Prohlášení práv z roku 1776 a Listina práv USA z roku 1789, resp. 1791. Francouzská verze vycházela z amerického vzoru a rozpracovala jej do obsahově i systematicky dokonalejší podoby. Představuje ji Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. Koncept lidských práv v původním smyslu vznikl jako (pojmově) přirozenoprávní . 2. Bezprostředním právně-filozofickým zdrojem takto chápaného konceptu byla osví- censká filozofie. Bezprostředními náboženskými vlivy (a v jistém smyslu i zdroji ) tohoto konceptu byl zčásti deismus a zčásti rozumově pojaté křesťanství s prvky anglo-amerického protestantismu. Z osvícenské filozofie měla pro tento koncept primární a rozhodující význam právně-filozofická teorie J. Locka. Sekundární a doplňující význam pro francouzskou verzi tohoto konceptu měla právně-filozo- fická teorie J. J. Rousseaua, přesněji řečeno některé její prvky. Každý z uvedených zdrojů přispěl ke vzniku konceptu lidských práv určitými prvky. Některé prvky to- hoto konceptu přitom vznikly v důsledku přispění více uvedených zdrojů současně z různých úhlů a za vzájemného působení a prolínání. 3. Z právně-filozofické teorie J. Locka byly pro původní koncept lidských práv stěžejní tyto prvky: i) všichni lidé již od dob před zřízením států jsou si rovni a mají jistá (subjektivní) přirozená práva, která vyplývají z (objektivního) přirozeného práva; zahrnují právo na život, zdraví (nedotknutelnost), svobodu a vlastnictví [humanismus, liberalismus, individualismus, rovnost, univerzalismus]; ii) přirozené právo jako součást přirozeného řádu stanovil Bůh, když stvořil svět (přírodu i člověka); přirozené právo však mohou lidé poznat jedině rozumem na základě zkušeností, tj. empiricky [spjatost teologického a racionálně-empi- rického pojetí], iii) stát není zřízen Bohem, ale lidmi, a to společenskou smlouvou pouze za tím účelem, aby jim zajišťoval obecné blaho prostřednictvím záruky jejich přiroze- ných práv; účel státu a obecné blaho se v zásadě kryje se zárukou přirozených práv člověka [sekulární a liberální stát]; iv) zřízením státu se přirozená práva neruší ani nezcizují, pouze se ve formě pozi- tivního práva přizpůsobuje jejich obsah v reálných podmínkách lidské společ- nosti [nezrušitelnost, nezcizitelnost a nadřazenost];

87