SLP 04 (2013)

o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle článku 2 tohoto Protokolu je chráněno právo na odvolání v trestní věci. Přestože tedy právní i ústavní teorie nevyžaduje v zásadě více než dvouinstanční soudní řízení (a to pouze u trestních věcí), realita v České republice je, jak bylo po- psáno, zcela odlišná. Některé specializované soudy, typicky Ústavní soud či Evropský soud pro lidská práva, se tak stávají v podstatě obecnou soudní instancí, což vede k neúměrné zátěži co do napadených rozhodnutí, a tedy k nepřiměřeně dlouhé lhůtě na vydání rozhodnutí. Systém soudní ochrany za této situace musel, aby byl alespoň minimálně funkční, projít v posledních letech četnými změnami. Řada z nich směřuje k omezení prosadi- telnosti některých práv soudy, a tedy k omezení procesní práva jednotlivců. ͸. Způsoby omezování prosaditelnosti práv před soudy Možností, jak přizpůsobit řízení soudů rozhodujících ve vyšší instanci vysokému počtu případů, které na ně napadnou, je obecně vyloučit některé záležitosti z projed- návání tohoto soudu anebo ztížit podmínky, za kterých se účastník řízení může svého práva před soudem domáhat. Do první skupiny věcí bychom mohli zařadit různé výjimky z možnosti podat opravný prostředek v závislosti na charakteru sporu (typicky bagatelní záležitosti, vy- jádřené v nominální hodnotě předmětu sporu). Specifickým případem je pak nenáro- kovost opravných prostředků, zejména těch mimořádných, které se podrobněji budu věnovat v další části. Druhá skupina omezení prosaditelnosti práv před soudy představuje např. zkrácení lhůt k podání opravného prostředku, zvýšení soudních poplatků, stanovení povinného právního zastoupení, apod. K první skupině lze počítat rovněž soudem ustavené doktríny, podle nichž může soud odmítnout v určitých případech věcně spor vyřešit, anebo ponechá jejich řešení na jiném orgánu. 22 Případem prvního opatření, tak říkajíc „na vstupu“, je doktrína politických otázek – political questions – u amerických soudů, 23 kdy se soudy nezabývají otázkami, které mají primárně politickou nikoliv právní povahu. Druhým případem, tj. omezením judikovatelnosti „na výstupu“, je doktrína vol- ného uvážení států ( margin of appreciation ) u Evropského soudu pro lidská práva, 24 22 Ve svém článku o modelech analýzy rozhodovací činnosti soudů se těmto otázkám s odkazem na práci T. Koopmanse věnuje J. Ondřejková: ONDŘEJKOVÁ, J.: Modely analýzy rozhodovací činnosti soudů na příkladu kauzy tzv. slovenských důchodů. In: KYSELA, J., ONDŘEJKOVÁ, J. a kol.: Jak se píše o sou- dech a soudcích: soudní moc v mezioborové perspektivě . Praha: Leges, 2012, s. 58. 23 DORSEN, N., ROSENFELD, M., SAJÓ, A., BAER, S.: Comparative Constitutionalism. Cases and Materials. 2. vyd., Eagan: West Thompson Reuters, 2010, s. 171 a násl. a literatura zde zmíněná. 24 Nejpodrobněji viz ARAI-TAKAHASHI, Y.: The Margin of Appreciation Doctrine and the Principle of Proportionality in the Jurisprudence of the ECHR . Antverpy: Intersentia, 2002, z české literatury viz např.: BOUČKOVÁ, P.: Na okrajích stránek Evropské úmluvy: uvážení a konsensus států v současné

97