SLP 06 (2014)

ANTIDISKRIMINAČNÍ PRÁVO JAKO POSTMODERNÍ RENESANCE PRÁVNÍCH PRIVILEGIÍ ͷ

Petr Svoboda 2

ͷ. Teorie rovnosti v právech Princip rovnosti v právech bývá tradičně v teorii práva vymezen jako princip, který přikazuje, aby pozitivní objektivní právo upravovalo subjektivní práva osob pro stejné případy stejně a pro rozdílné případy rozdílně. 3 Princip rovnosti v právech je prvkem principu spravedlnosti . 4 Rozdílná subjektivní práva osob ve stejných případech nebo stejná subjektivní práva osob v rozdílných případech mají za následek (neodůvod- něnou) diskriminaci nebo naopak (neodůvodněnou) privilegizaci, a tudíž znamenají nespravedlnost. Princip rovnosti v právech nepřikazuje, aby subjektivní práva všech osob byla ob- jektivním právem upravena stejně. Nedává však vodítka pro určení, které případy či skupiny případů mají být objektivním právem považovány za rozdílné. A právě v tom je jeho problém. Tento princip je totiž ve skutečnosti obsahově prázdný, a to ve dvou vzájemně souvisejících ohledech: Za prvé: Žádné dva (jednotlivé) případy nejsou nikdy zcela stejné, neboť se vždy od sebe v nějakých okolnostech odlišují. Je proto nutné, aby objektivní právo stano- vilo, které okolnosti (znaky) jednotlivých případů bude považovat pro určení jejich shodnosti či rozdílnosti jako podstatné a které naopak nikoli. Potom budou za stejné považovány ty případy, jejichž podstatné okolnosti jsou stejné, třebas se v ostatních, nepodstatných okolnostech odlišují, a naopak za rozdílné budou považovány ty pří- pady, jejichž podstatné okolnosti jsou rozdílné. Z hlediska principu rovnosti v prá- vech lze podstatné okolnosti (znaky) jednotlivých případů obecně rozdělit do dvou skupin. Jednak na ty, které se týkají vlastností osob, tj. subjektů práv. Jednak na ty, které se vlastností osob (subjektů) netýkají. Způsob úpravy subjektivních práv osob, při kterém objektivní právo považuje za podstatné (též) vlastnosti osob (tj. subjektů), označuje teorie jako distributivní spravedlnost či rovnost. Při tomto způsobu úpravy 1 Tento článek vznikl na základě autorova ústního příspěvku na 5. semináři Výzkumného centra pro lidská práva Univerzity Karlovy v Praze (projekt č. 204006/2012) na téma „Antidiskriminační právo a související problémy“, který se konal dne 21. 11. 2013 na Právnické fakultě UK v Praze. 2 Autor je odborným asistentem na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK v Praze a advokátem v Praze. 3 Srov. zejména: HART, H. L. A.: Pojem práva. Praha: Prostor, 2004, s. 160-161. BOGUSZAK, J.: K teorii tvorby práva (hodnoty, normy, právní principy) . Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1348–1998. Jubilejní sborník, Praha, 1998, s. 166-167. VEČEŘA, M.: Spravedlnost v právu . Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 23-27. ŠTURMA, P.: K problémům spravedlnosti a rovnosti v moderní filozofii práva . Právník č. 12/1993, s. 1007-1014. 4 Poznatek, že rovnost je základem spravedlnosti, formuloval již Aristoteles (VEČEŘA, M.: Spravedlnost v právu. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 26).

9