SLP 06 (2014)

subjektivních práv tak jde nejen o rozlišování případů, ale i o rozlišování, přesněji ře- čeno o právní kategorizaci subjektů. Naopak způsob úpravy subjektivních práv osob, při kterém objektivní právo jejich vlastnosti za podstatné nepovažuje, označuje teorie jako komutativní spravedlnost či rovnost. Za druhé: Právní věda není schopna objektivně určit relevantní (tj. spravedlivá) hle- diska , podle kterých by pozitivní právo mělo stanovit, které okolnosti či znaky jednot- livých případů či skupin případů jsou (či by měly být vyhodnoceny jako) podstatné a které nikoli. Je-li vůbec možné tato hlediska objektivně nalézt, pak je to jen v po- znatcích jiných společenských, technických nebo přírodních věd či disciplín, potaž- mo ve sféře obecné racionality. Objektivita v určení relevantnosti („spravedlnosti“) takových hledisek je přitom přímo úměrná exaktnosti těchto věd a jejich poznatků a naopak – čím méně exaktní je určitá věda či disciplína (například etika či filozofie), tím jsou její poznatky či závěry subjektivnější. Zejména z tohoto důvodu jsou hlediska spravedlnosti chápána v různých dobách a v různých společnostech (státech) rozdílně a bohužel zpravidla i více subjektivně než objektivně. ͸. Buržoazní revoluce Moderní státy západní civilizace, které vznikly na základech osvícenské filozofie a buržoazních revolucí, formulovaly ve svých ústavách či zákonech princip rovnosti v právech prakticky bezvýjimečně ve smyslu rovnosti všech občanů před zákonem, tzn. ve smyslu pozitivněprávní záruky individuálních subjektivních práv všech občanů (lidí) v zásadě bez rozdílu. Takto chápaný princip byl pozitivním vyjádřením zákazu právních privilegií . Právní privilegia neboli výsady byla naopak charakteristickým zna- kem tradičních feudálních států a jejich stavovsky uspořádaných společností. Jednalo se o zvláštní kolektivní subjektivní práva, která byla objektivním pozitivním právem zaručena pro určité skupiny (kategorie) lidí, vymezené svými abstraktními subjektiv- ními vlastnostmi (či rysy) bez zřetele ke svým individuálním schopnostem, zásluhám či naopak objektivním faktickým znevýhodněním. Buržoazní revoluce zrušily poddan- ství, právní privilegia a rozdělování lidí do právních kategorií (zejména stavů) a v proti- kladu k tomu nastolily občanství a rovnost všech (občanů) před zákonem. V tomto směru je vhodné poukázat na tři pozoruhodné dokumenty spjaté s americ- kou a francouzskou buržoazní revolucí. Prvním je Prohlášení práv (Declaration of Rights) státu Virginia ze dne 12. 6. 1776. Jedná se vůbec o první ústavní listinu lidských práv v moderním slova smyslu na světě. Schválil ji Konvent státu Virginia na počátku americké revoluce těsně před vyhláše- ním nezávislosti USA, v době, kdy 2. kontinentální kongres USA vyzval své členy, tj. 13 dosavadních anglických kolonií v Severní Americe, aby začaly přijímat své ústavy již jako nové suverénní státy nezávislé na Velké Británii. 5 Jejím hlavním autorem byl

5 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: Dějiny Spojených států amerických. 5. vydání. Praha: Nakladatelství Lido- vé noviny, 2008, s. 110-111. HOLLÄNDER, P.: Základy všeobecné státovědy. Praha: Všehrd, 1995, s. 135.

10