SLP 06 (2014)

funkcím a úřadům podle jejich schopností a bez rozdílů, s výjimkou těch, které vyplý- vají z jejich ctností a nadání“ (článek 6 věta čtvrtá). A za třetí, v princip distributivní rovnosti „občanů“ v jejich zatížení „obecnou daní“ „úměrně jejich majetkovým pomě- rům“ (článek 13). ͹. Moderní právní stát Jestliže na konci 18. století buržoazní revoluce ve Spojených státech a ve Francii pro- hlásily rovnost v právech (či rovnost všech občanů před zákonem) jako stěžejní ústavní princip, pak příští dvě staletí v zemích celé západní civilizace znamenala těžký a zdlouha- vý proces reálného naplnění tohoto principu v objektivním pozitivním právu i aplikační (soudní i správní) praxi jednotlivých států. Tento proces, který lze orientačně historicky vymezit obdobím od roku 1776, resp. 1789 do roku 1965, měl podobu racionálně motivovaného hnutí (zápasu) za odstranění přetrvávajících forem nespravedlivého roz- dělování lidí do právních kategorií, tzn. za odstranění přežívajících zbytků právních privilegií, a to zcela v duchu výše uvedených tří dokumentů americké a francouzské revoluce. V této souvislosti je důležité připomenout, že na počátku uvedeného období ve Spojených státech, Francii i Velké Británii coby nejliberálnějších zemích tehdejšího světa bylo – i přes ústavně proklamovaný ideál rovnoprávnosti – zcela samozřejmé, že lidská a občanská práva se nevztahují na ženy, otroky, černochy, Indiány či obec- ně „barevné“. Jestliže například američtí „otcové zakladatelé“ v Prohlášení nezávislosti USA z roku 1776 napsali, že „all men are created equal“ , mínili tím ve skutečnosti to, že „všichni (bílí) muži jsou stvořeni sobě rovni“ , nikoli to, že „všichni muži a ženy jsou stvořeni sobě rovni“. „Otcové zakladatelé“ byli v té době zcela zajedno, že ženy „přirozeně“ nemohou mít například volební právo, což v té době vysvětloval liberální vizionář americké revoluce T. Jefferson výmluvně takto: „Něžná poprsí dam nebyla stvořena pro politická zemětřesení.“ 11 Politické hnutí za rovnoprávnost (antidiskriminační hnutí) v 19. a 20. století v USA, Francii, Velké Británii i jinde na Západě za zrušení otroctví, za prosazení volebního práva žen, za zrušení právní segregace či právní diskriminace lidí s odlišnou rasou či barvou pleti (černochů, Indiánů), odlišnou národností (Irů), odlišným náboženským vyznáním (Židů, protestantů, či naopak katolíků) apod. byly vedeny výlučně za úče- lem odstranění přežívajícího rozdělování lidí do právních kategorií podle jejich abs- traktních subjektivních vlastností (rysů), jako je pohlaví, rasa, barva pleti, národnost, náboženské vyznání, rod či společenský původ. A to nejen v normotvorbě, ale přede- vším v aplikační soudní a správní praxi. Výsledkem tohoto hnutí a jím iniciovaných politických zápasů se staly zákony či soudní precedenty, jejichž účelem bylo právě a jen prosazení myšlenky (individuálních) subjektivních práv pro všechny lidi, respektive pro každého člověka ve společnosti, a to bez rozlišování podle zmíněných abstrakt- ních subjektivních lidských rysů, ledaže tyto abstraktní subjektivní rysy jsou výjimečně nerozlučně spojeny s nějakým objektivním faktickým znevýhodněním (například jen 11 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 114.

12