SLP 06 (2014)

ženy měly zaručeno právo na mateřskou dovolenou po dobu těhotenství a porodu), nebo naopak s nějakou objektivní faktickou schopností (například jen muži mohli zastávat vojenskou službu ve speciálních bojových jednotkách). Tyto zákony a soudní precedenty se staly základem antidiskriminačního práva v pravém (úzkém) slova smyslu a ve své podstatě znamenaly reálné prosazení principu rovnosti v právech ve smyslu buržoazních revolucí, jak byl výše vysvětlen, ve většině západních zemí. Příkladem mo- hou být americké zákony o občanských právech (1964) a o volebním právu (1965). 12 Případné zbytky právní diskriminace se od konce 60. let 20. století na Západě objevují vesměs jen v aplikační správní (méně soudní) praxi, téměř již nikoli v zákonodárství či normotvorbě, a jsou jevem spíše výjimečným či okrajovým. ͺ. Postmoderní právní stát Ačkoli přibližně od konce 60. let 20. století došlo ve většině demokratických práv- ních států na Západě v podstatě k vymizení právní diskriminace v pozitivním objek- tivním právu, antidiskriminční hnutí neustalo. Naopak si vytklo podstatně vyšší a da- lekosáhlejší cíl, přičemž začalo používat podstatně odlišné právní prostředky. Zatímco do té doby bylo jeho cílem v zásadě jen odstranění přežívajících forem právní diskri- minace cestou rušení přežívajících právních privilegií v normotvorně i praxi, od té doby se jeho cílem stává odstranění údajně přežívajících forem faktické diskriminace (přesněji řečeno: faktických nerovností ve společenském nebo ekonomickém postave- ní příslušníků určitých skupin lidí v porovnání s příslušníky většinové společností), a to cestou normativního zakotvení nových, zcela specifických právních privilegií právě a jen pro údajně fakticky diskriminované skupiny lidí – menšiny; 13 tato právní privilegia se označují jako pozitivní diskriminace . 14 Průvodním znakem tohoto normo- tvorného trendu přitom je, že nově privilegované skupiny lidí nejsou v nové antidiskri- minační normotvorbě vymezovány pomocí objektivních vlastností (znaků) nějakého svého znevýhodnění, ale paušálně podle svých abstraktních subjektivních vlastností 12 „Zákon o občanských právech z roku 1964 a Zákon o volebním právu z roku 1965 si výslovně kladly za cíl sblížit americkou praxi s americkými ideály. … Cílem všech těchto zákonných úprav bylo odbourat rasovou diskriminaci na pracovišti, u volebních uren, ve veřejném sektoru, ve veřejných službách, při schvalování federálních programů, jakož i ve federálně podporovaném vzdělávání. Jazyk zákonů a jejich navrhovatelů nemohl být explicitnější.“ (HUNTINGTON, S. P.: Kam kráčíš, Ameriko? Krize americké identity. Praha: Rybka Publishers, 2005, s. 152). 13 Výraz „menšina“ je zde třeba chápat jako technický pojem, který může ve skutečnosti označovat i početní většinu, zejména ženy. 14 „Jakmile byly zákony o občanských právech schváleny, černošští představitelé jako Bayard Rustin se přestali dovolávat práv společných všem americkým občanům a začali se dožadovat vládních programů materiální podpory černému obyvatelstvu jakožto svébytné rase s cílem ,dosáhnout faktického [ekonomického] vyrovnání‘ s bílou populací. … Společným tématem těchto kroků bylo nahradit zásadu nediskriminace vtělenou do těchto zákonů praxí ,afirmativní diskriminace‘ (jak tomuto fenoménu říkal N. Glazer) ve prospěch černošského etnika.“ (HUNTINGTON, S. P.: op. cit., s. 153, s odkazem na: GUNNAR, M.: An American Dilemma: The Negro Problem and Modern Democracy. New York: Harper, 1944, s. 44).

13