SLP 06 (2014)

méně 40%. Korporace, které nebudou tento podíl splňovat, budou povinny ustanovit do funkcí v uvedených orgánech za jinak srovnatelné odborné kvalifikace přednostně osoby toho pohlaví, které je v daném orgánu méně zastoupeno – což jsou fakticky v naprosto převážné většině orgánů ženy. 17 ͻ. Příčiny postmoderní renesance právních privilegií Antidiskriminační hnutí vcelku jednotně deklaruje, že důvodem pro zavádění novodo- bých právních privilegií na ochranu menšin je snaha vyrovnat faktické nerovnosti mezi menšinou na jedné straně a většinou na straně druhé, a to ve veřejném zájmu (ochrana zájmů jednotlivců náležejících k menšinám je zde považována za veřejný zájem). Jestliže se v souvislosti s lidským jednáním v psychologii a sociologii obecně rozli- šuje mezi (deklarovaným) důvodem a (skutečnou) příčinou, pokusme se určit hlubší příčiny analyzovaného postmoderního normativního trendu. Lze jich podle mého ná- zoru vytipovat přibližně šest s tím, že jsou převážně psychologického, sociologického a politologického charakteru. Za prvé: Přetrvávající pocit křivdy ve vědomí menšin a převládající pocit viny ve vě- domí většin západních společností (jakýchsi kolektivních výčitek svědomí ) za skuteč- né či domnělé právně-diskriminační ústrky, kterých se v minulosti dopustily většiny na menšinách – otrocích, černoších, Indiánech, Inuitech, ženách apod. Přestože prav- děpodobně většina členů (občanů) současných západních společností vnitřně se zavá- děním řady právních privilegií pro menšiny nesouhlasí, z důvodu uvedeného pocitu kolektivní viny za hříchy předchozích generací proti nim aktivně, natož otevřeně nevy- stupuje a smiřuje se s nimi jako s paušalizovanými formami právní satisfakce minulých právních křivd. Nad pasivní tolerancí většiny získává převahu aktivita menšin, jejich hnutí, zejména jejich zájmových a lobbistických organizací. Za druhé: Podvědomý pocit strachu (či obav) početných segmentů západních spo- lečností z možného návratu a dominace většiny, zejména většiny bílého, národnostně uvědomělého muže, a to po všech neblahých zkušenostech s rasovou segregací, národ- nostním útlakem, diskriminací žen a především s přízraky fašismu, nacismu a komu- nismu. Proti základnímu paradigmatu moderního demokratického právního státu, kterým byla jednotná společnost ( E pluribus unum ), tak postmoderní antidiskriminač- ní hnutí z uvedených obav klade nové paradigma, a sice paradigma společnosti „rozma- nité“ , tj. společnosti, ve které se již nikdy žádný její segment nestane (utlačovatelskou) většinou, a tedy společnosti, která bude de facto konglomerátem různorodých menšin. Za třetí: Růst počtu, vlivu i moci tzv. humanitní technokracie . Převážnou většinu antidiskriminačních norem, zavádějících právní privilegia pro menšiny, iniciují a pro- sazují humanitně vzdělaní odborníci, kteří působí převážně v ministerstvech a jiných správních úřadech jako byrokracie, ale (zejména anglosaských zemích) též v justici jako soudci či soudní úředníci. Vyznačují se tím, že disponují (často i velmi kvalitním)

17 BEJČEK, J.: op. cit., s. 19.

15