SLP 06 (2014)

Toto právo mělo být už od počátku součástí Evropské úmluvy, což logicky vyplývá i ze statutu Rady Evropy, který potvrdil plnou oddanost zakládajících států „duchov- ním a morálním hodnotám, které jsou společným dědictvím jejich národů a původním zdrojem zásad svobody jednotlivce, politické svobody a právního státu, na kterých je založe- na každá opravdová demokracie.“ 6 Při přípravě a schvalování textu Evropské úmluvy se však ukázalo, že ani tato oddanost nestačí k tomu k nalezení takové formulace, která by byla přijatelná pro všechny smluvní strany. Právo na politickou participaci (a také prá- vo na ochranu vlastnictví a na vzdělání, jež byly rovněž předmětem sporů) bylo přitom již dříve přijato ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Nyní však mělo jít o jejich zakotvení v dokumentu, který bude právně závazný, což bylo zvlášť problematické pro tehdejší evropské koloniální mocnosti. 7 Původní návrh, který byl předložen Poradnímu shromáždění, obsahoval v čl. 2 záva- zek respektovat základní principy politické demokracie a – zejména na svém domá- cím území, tj. nikoliv v koloniích – konat v rozumných intervalech svobodné volby na základě všeobecného a tajného hlasování, tak aby činnost vlády a zákonodárství byla v souladu s vyjádřenou vůlí lidu. 8 Tento článek však při projednávání v dalších orgánech narazilo na odpor některých států, který vedlo především Spojené králov- ství. Podle názoru jeho zástupců do textu Úmluvy neměly patřit otázky ústavního a politického charakteru, a proto navrhli úplně odstranění tohoto ustanovení. Uvedli také několik problémů praktického charakteru, zejména nemožnost dosáhnout shody na přesném obsahu pojmu základní principy demokracie a pochybnosti o všeobecnosti volebního práva, které ve skutečnosti ve všech zemích podléhá určitým omezením, jež se stát od státu liší. Ani všeobecné volební právo a tajné hlasování navíc nemů- že za všech okolností zaručit, že činnost vlády a zákonodárství bude výrazem vůle lidu. 9 Nesouhlas s touto pasáží mohl být motivován obavami, že by Úmluva mohla být využita k prosazení snah o nahrazení většinového volebního systému ve Spojeném království systémem poměrného zastoupení. Vedle těchto důvodů navíc patrně existo- valy další, které nebyly formálně vyřčeny. Jedním z nich byla otázka politických práv v koloniích. Zástupci Spojeného království proto navrhovali i variantu přijetí práva na svobodné volby v samostatném dokumentu, což by umožnilo státům, které s ním měly z různých důvodů problém, ratifikovat alespoň hlavní Úmluvu. 10 Ve Výboru expertů tento návrh nebyl přijat a jím zpracovaný předběžný návrh Úmluvy proto v čl. 3 obsahoval právo na svobodné volby, byť v podstatně uprave- ném znění. 11 Výbor ministrů však toto ustanovení pod britským tlakem neakceptoval 6 Preambule Statutu Rady Evropy, srov. sdělení MZV č. 123/1995 Sb. 7 Pro podrobný výklad historických okolností přijímání Dodatkového protokolu srov. Simpson, A. W. B.: Human Rights and the End of Empire. Britain and the Genesis of the European Convention. Oxford: Oxford University Press, 2001, str. 754-807. 8 Collected Edition of the „Travaux Préparatoires“. Volume I. The Hague: Martinus Nijhoff, 1975, str. 296-299. 9 Collected Edition of the „Travaux Préparatoires“. Volume III. The Hague: Martinus Nijhoff, 1976, str. 182-183. 10 Simpson, A. W. B., op. cit., str. 765 n. 11 Travaux Préparatoires III., op. cit., str. 238-239.

28