SLP 06 (2014)

ͺ. Závěr Jak vyplývá z uvedeného přehledu dosavadní judikatury ve věcech úhrady zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění, zdravotní pojišťovna není ani oprávněna uplat- ňovat vůči smluvnímu poskytovateli regulační sankce při překročení nasmlouvaných limitů pro poskytování neodkladné péče, ani není oprávněna smluvnímu poskytovateli účelně poskytnutou neodkladnou péči nad rámec nasmlouvaného objemu neuhradit. Neobstojí proto tvrzení Ústavního soudu, byť formulované nadmíru opatrně, že sníže- ná hodnota bodu stanovená úhradovou vyhláškou pro nesmluvní poskytovatele neod- kladné péče by mohla být chápána jako jakási nepřímá kompenzace za další povinnosti smluvních poskytovatelů vyplývající ze smluvního vztahu. V neposlední řadě, jak velmi trefně ve svém odlišném stanovisku poznamenává J. Kůrka, jsou závěry Ústavního soudu [z]aloženy povýtce na pouhých hypotézách, na jen položených „otázkách“, na úsudcích svou povahou spekulativních apod. Těžko přijmout jako ústavněprávní argument, že právě o 25% nižší hodnota bodu je tou hranicí, která zakládá neakceptovatelnou nerovnost mezi srovnávanými poskytovateli zdravotních služeb; 20% by už „prošlo“, či jen „méně“? Je po- stačující úvaha, že za jistých okolností hrozí, že by nesmluvní poskytovatel zdravotní péči „dotoval“? Ví většina pléna, jak obsahově relevantní segment zdravotní péče přichází u ne- smluvního poskytovatele v úvahu? Má k dispozici poznatky, jež by umožnily kvantifikovat takovou „hrozbu“ ve vztahu k celku jím poskytovaných zdravotních služeb, a tím vůbec zhodnotit, jak je jeho podnikání dotčeno (dokonce „ve své podstatě“)? Je Ústavní soud způ- sobilý takové poznatky získat a na mimořádně (a specificky) odborné bázi je vyhodnotit? 17 Nelze než shrnout, že i přes pozornost, kterou Ústavní soud ČR věnoval otázce po- skytování neodkladné péče nesmluvními poskytovateli, není možné jednoznačně do- vodit, že by bylo – vzhledem ke svému objemu – v praxi poskytování neodkladné péče nesmluvními poskytovateli způsobilé vést k existenčním ekonomickým problémům nesmluvních poskytovatelů či snad rovnou k destabilizaci systému veřejného zdravot- nictví. Ústavní soud se však dalšími nerovnostmi, konkrétně rozdíly mezi jednotlivými typy poskytovatelů zdravotních služeb nebo rozdíly vyplývající z různé struktury oby- vatelstva v jednotlivých krajích, odmítl ad hoc zabývat, s tím, že v obecné rovině v nich problém neshledává. 18 Ústavní soud ve svém nálezu ÚS 19/13 podrobně rozpracovává nerovnost smluv- ních a nesmluvních poskytovatelů založenou § 17 úhradové vyhlášky a složitě dovozu- je její protiústavnost. Činí tak z mého pohledu vzhledem ke všemu výše uvedenému nepřesvědčivě, když jádrem jeho argumentace je toliko fakt, že rozdíl ve výši úhrad byl vyhláškou stanovený právě na 25% v neprospěch nesmluvních poskytovatelů, aniž by vyhláška zároveň poskytovala garanci, že nesmluvní poskytovatel nebude dotovat poskytování neodkladné zdravotní péče ze svých prostředků. Domnívám se, že i přes 17 Pl.ÚS 19/13 na str. 37-38. 18 Pl.ÚS 19/13 na str. 29.

41