SLP 06 (2014)

POZITIVNÍ OPATŘENÍ K PODPOŘE ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Martin Štefko

ͷ. Úvod Pozitivní opatření je v nauce vymezováno jako úmyslné zvýhodnění určité skupiny, které není poskytováno ostatním. Legitimitu pozitivních opatření lze hledat v různých koncepcích; rozšířená je idea nápravy předchozích křivd spojená s koncepcí historické, kolektivní viny. Též pozitivní opatření lze třídit dle řady kritérií. Pozitivní opatření může mít podobu měkčí – preference, 1 či tvrdší – kvóty. 2 Jedním z mála předpisů, které obsahují téměř čtvrt století úpravu pozitivních opatření, jsou zákony o zaměstna- nosti upravující pozitivní opatření vůči osobám se zdravotním postižením. Tyto osoby jsou kategorií uchazečů o zaměstnání, která je dlouhodobě zasažena vel- mi vysokou mírou nezaměstnanosti. Je proto více než na místě, jak ostatně potvrdila též judikatura, aby tyto osoby byly „přiměřeným způsobem zvýhodněny právě proto, aby jim byl „přístup k pracovnímu uplatnění“ v nezbytném rozsahu zajištěn tak, jako osobám zdravým“. 3 U osob se zdravotním postižením jde tedy o vyvažování nevýhody na trhu práce, která neplyne ani tak ze zdravotní poruchy, ale z překážek stavěných (uměle) společností do cesty pracovnímu uplatnění těchto osob. 4 Překážky mohou mít povahu hmotnou – architektonickou či se mohou vyskytovat v myšlení a postojích lidi a společnosti. Současně je nutno konstatovat, že integrace do pracovního trhu je 1 Preference lze vymezit jako zvýhodnění za příslušnost k určité skupině, které může mít podobu např. tie-breaku (v případě výběru mezi dvěma stejně kvalifikovanými jedinci bude upřednostněn ten, který je příslušníkem znevýhodněné skupiny). 2 Kvóta znamená vyhrazení určitého počtu míst příslušníkům znevýhodněné skupiny). Podle jiného hledis- ka členil pozitivní opatření generální advokát Maduro (Stanovisko ve věci Briheche, C319/30, bod 30) na opatření ke zlepšení vzdělání a kvalifikace žen, opatření umožňující ženám lépe spojit roli rodiče s povoláním a opatření směřující k dosažení rovnosti mužů a žen na trhu práce. 3 Tak rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. NSS č.j. 6 A 85/97-18. Dále např. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Úmluva byla přijata Valným shromážděním OSN 13. pro- since 2006 a vstoupila v platnost 3. května 2008. Česká republika ji podepsala mezi prvními signatáři 30. března 2006 a ratifikovala 28. září 2009. 4 Sociální model podněcuje tvůrce sociální politiky k odstranění všech bariér tak, aby se postižený jedinec mohl naplno účastnit všech složek každodenního života. Místo zaměření na identifikaci postiženého se sociální model zaměřuje na situaci postiženého. Tzv. sociální model pojetí zdravotního postižení je spojován s DREDF Symposium on International Disability Law and Policy, srov. WADDINGTON, L. & M. DILLER: Tensions and Coherence in Disability Policy: The Uneasy Relationship Between Social Welfare and Civil Rights Models of Disability in American, European and International Employment Law. From Principles to Practice, DREDF Symposium on International Disability Law and Policy. Dále např. Boučková P., Havelková B., Koldinská K., Kühn Z., Kühnová E., Whelanová M.: Antidiskriminační zákon, 1. vydání, C.H. Beck, Praha 2010, s. 89 nebo Bělina, M. a kol.: Pracovní právo, 5. vydání, 2013, s . 542 (autory kapitoly M. Bělina a J. Pichrt).

43