SLP 06 (2014)

mezi Rakouskem a Itálií v otázce německy mluvící menšiny v JižnímTyrolsku, ale také smlouva italsko-jugoslávská a německo-dánská. 2 Obecné instrumenty neodlišují práva menšin od individuálních práv jejich pří- slušníků, která jsou zajištěna všem prostřednictvím zásady nediskriminace. Příkladem substantivního zákazu diskriminace je článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966), podle kterého „všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskrimi- naci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu před diskriminací z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku nebo rodu.“ 3 Specifickou ochranu příslušníků menšin donedávna obsahoval jen článek 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966). 4 Přes význam to- hoto ustanovení je možné konstatovat, že toto právo stejně jako ostatní práva v Paktu bylo koncipováno jako individuální právo, v tomto případě právo příslušníků etnické, náboženské nebo jazykové menšiny. OSN nenavázala na praxi menšinových smluv Společnosti národů, dodnes v jejím rámci nebyla sjednána smlouva o právech menšin. 5 Teprve na začátku 90. let minulého století se prosadil názor, že obecnou ochranu lidských práv všech jednotlivců (spolu se zákazem diskriminace) je vhodné doplnit a posílit instrumenty na ochranu práv určitých skupin. Na úrovni OSN byl přijat pouze dokument soft law , Deklarace práv osob příslušejících k národnostním nebo et- nickým, náboženským a jazykovým menšinám (1992). 6 Na regionální úrovni pak byly přijaty dvě úmluvy Rady Evropy. První z nich se stala Evropská charta regionálních a menšinových jazyků (1992). 7 Dalším a dosud nejvýznamnějším mnohostranným právním instrumentem k menšinovým právům je Rámcová úmluva o ochraně národ- nostních menšin (1995). 8 Problematika práv národnostních menšin je ovšem pouze jednou z oblastí, kde se diskutuje otázka kolektivních práv, popř. speciálních práv pro určité skupiny obyvatel. Navíc jde o oblast, která je v naší odborné literatuře již poměrně zpracovaná. 9 Existují 2 Srov. SCHEU, H.Ch.: Ochrana národnostních menšin podle mezinárodního práva, Praha: Karolinum, 1998, s. 23. 3 Viz vyhl. FMZV č. 120/1976 Sb. 4 „Ve státech, kde existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, nebude jejím příslušníkům upíráno právo, aby spolu s ostatními příslušníky menšiny užívali své vlastní kultury, vyznávali a projevovali své vlastní náboženství nebo používali svého vlastního jazyka.“ (vyhl. FMZV č. 120/1976 Sb.) 5 KÄLIN, W., KÜNZLI, J.: The Law of International Human Rights Protection. New York: Oxford University Press, 2009, s. 376. 6 UN GA Resolution 47/135 (18. 12. 1992). 7 E.T.S. No. 148. Český text viz ŠTURMA, P. a kol. (ed.): Výběr smluv Rady Evropy. Praha: Prospektrum, 2011, s. 137 an. 8 Viz sdělení MZV č. 96/1998 Sb. 9 Srov. např. PETRÁŠ, R., PETRŮV, H., SCHEU, H. Ch.: Menšiny a právo v České republice, Praha: Auditorium, 2009.

6