SLP 06 (2014)

Deklarace i úmluva dále výslovně věnují pozornost ochraně životního prostředí; první ji formuluje jako právo domorodých národů (spolu s právem na ochranu a za- chování produkční kapacity jejich půdy, území a zdrojů), 62 druhá jako povinnost stá- tů. 63 Zájem na ochraně životního prostředí domorodých národů se v úmluvě projevuje i v požadavku na hodnocení „sociálních, spirituálních, kulturních a environmentálních“ vlivů plánovaných rozvojových aktivit, jehož výsledky by měly být stěžejním kritériem při rozhodování o jejich provedení. 64 Povinnost států chránit životní prostředí vyplývá i z řady dalších ustanovení obou dokumentů, ať už se jedná o povinnost podporovat a posilovat tradiční činnosti domorodých národů jako významný faktor pro zachová- ní jejich kultury a ekonomické soběstačnosti, 65 právo domorodých národů udržovat vlastní kulturní tradice a obyčeje, 66 či práva domorodých národů na zachování rostlin, živočichů a nerostů nezbytných pro tradiční domorodou léčbu a na udržování a posi- lování spirituálního vztahu k tradičně užívaným územím a zdrojům. 67 Přestože deklarace i úmluva zakotvují ve prospěch domorodých národů řadu práv, jež by měla garantovat ochranu jejich území a zdrojů před vnějšími zásahy, jejich efek- tivita je, jak již bylo výše uvedeno, velmi malá. Úvahy o obyčejovém charakteru dekla- race jsou v současné době předčasné: přestože všechny čtyři státy, jež původně hlasova- ly proti ní, svůj postoj následně změnily a vyslovily jí podporu, 68 jiné státy svůj souhlas naopak vzaly zpět. 69 Byť lze závazný charakter na obyčejovém základě pravděpodobně přiznat alespoň některým z jí zakotvených práv, chybí pro obecnější závěry v tomto směru výraznější potvrzení mezinárodními orgány. ͸.ͷ.͹ Kolektivní práva domorodých národů v rozhodovací činnosti Africké komise pro práva člověka a národů Africký systém ochrany lidských práv je specifický v tom smyslu, že jako jediný na světě – nepočítáme-li první články obou lidskoprávních paktů z roku 1966, jejichž význam je však spíše symbolický –, závazným způsobem zakotvuje nejen individuální práva jednotlivců, ale také kolektivní práva národů. V Africké chartě práv člověka a národů z roku 1981 je zdůrazněna rovnost všech národů a zákaz dominance jednoho 62 UNDRIP, čl. 29 odst. 1. Výslovně je v té souvislosti uvedena pozitivní povinnost států vypracovat a pro- vádět asistenční programy. 63 ITPC 1989, čl. 7 odst. 4, srov. i čl. 4 odst. 1. 64 “Governments shall ensure that, whenever appropriate, studies are carried out, in co-operation with the peoples concerned, to assess the social, spiritual, cultural and environmental impact on them of planned development activities. The results of these studies shall be considered as fundamental criteria for the implementation of these activities.” ( ibid. , čl. 7 odst. 3). 65 Ibid. , čl. 23 odst. 1. 66 UNDRIP, čl. 11 odst. 1 a čl. 20 odst. 1. 67 Ibid. , čl. 24 odst. 1 a čl. 25. 68 Jednalo se přitom o státy z hlediska ochrany práv domorodých národů velmi významné: Austrálii, Kana- du, Nový Zéland a Spojené státy americké. 69 Například Keňská republika, srov. infra , pozn. 87.

81