SLP 06 (2014)

národa nad druhým, 70 právo národů na sebeurčení je prohlášeno za „nezpochybnitelné a nezcizitelné“ 71 a všem národům je přiznáno, mimo jiné, právo svobodně nakládat se svým bohatstvím a přírodními zdroji, 72 právo na ekonomický, sociální a kulturní roz- voj 73 a právo na „obecně uspokojivé životní prostředí příznivé pro jejich rozvoj. 74 Pojmem národy ( peoples ) však tvůrci Africké charty nezamýšleli menšinové domorodé populace (africké státy patřily mezi ty, jež se z obav o svou územní celistvost bránily označování takových populací jako národů), ale naopak majoritní etnické skupiny, jejichž práva byla zdůrazněna z důvodu africké koloniální minulosti. 75 Názor, že práva národů za- kotvená v Africké chartě slouží pouze k obraně před vnější agresí a útlakem a nevzta- hují se na menšinové domorodé populace, 76 se však od počátku nového tisíciletí začal pozvolna měnit. K hybatelům těchto změn patří i Africká komise pro práva člověka a národů, 77 která postupně začala vykládat práva národů obsažená v Africké chartě jako náležející i menšinovým etnickým skupinám (ve vztahu k majoritní populaci v Africe nikoli nutně „původním“). 78 Z hlediska ochrany práv domorodých národů na africkém kontinentu bylo přelo- movým rozhodnutí Africké komise ve věci Centrum činnosti v oblasti sociálních a hos- podářských práv a Centrum pro hospodářská a sociální práva proti Nigérii , nazývané též „případ Ogoni“ ( Ogoni case ), 79 z roku 2001. Stěžovatelé tvrdili porušení kolek- 70 AfChHPR, čl. 19. 71 “All peoples shall have the right to existence. They shall have the unquestionable and inalienable right to self- -determination.” ( ibid. , čl. 20 odst. 1). 72 Ibid. , čl. 21 odst. 1. 73 Ibid. , čl. 22 odst. 1. 74 “All peoples shall have the right to a general satisfactory environment favourable to their development.” ( ibid. , čl. 24). 75 Srov. v tomto směru též třetí a osmý odstavec preambule a čl. 20 odst. 2 Africké charty, které se výslovně vymezují proti jakékoliv formě kolonialismu a útlaku. 76 Srov. rozhodnutí Africké komise ze dne 27. května 2009 ve věci Súdánská organizace pro lidská práva a Centrum pro práva spojená s bydlením a pro nucené vystěhování proti Súdánu [ Sudan Human Rights or- ganisation and Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) v. Sudan , stížnosti č. 279/03 a 296/05], v němž komise konstatovala, že v Africe existuje názor, že práva národů mohou být uplatňována jen ve vztahu k vnější agresi, že tento názor je nicméně v rozporu s čl. 19 Africké charty, který explicitně deklaruje rovnost všech národů, tedy i národů, jež jsou na území afrických států menšinové. Na základě této argumentace poté komise konstatovala, že vojenskou agresí vládních sil proti menšinovým etnikům žijícím na území Dárfúru a náležejícím k tzv. černým africkým kmenům ( black African tribes ) došlo k po- rušení jak individuálních, tak kolektivních práv garantovaných Africkou chartou (ve vztahu k právům národů srov. zejména odstavce 217-227 rozhodnutí). 77 Africká komise je orgánem založeným Africkou chartou (čl. 30 a násl.) za účelem podpory a prosazování práv v ní zakotvených. Podrobněji k africkému kontrolnímu mechanismu viz např. ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv . 3. dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 77 a násl. 78 PENTASSUGLIA, Gaetano. Towards a Jurisprudential Articulation of Indigenous Land Rights. European Journal of International Law . Vol. 22. No. 1. 2011, s. 185. 79 Social and Economic Rights Action Center (SERAC) and Center for Economic and Social Rights (CESR) v. Nigeria , stížnost č. 155/96, rozhodnutí ze dne 27. října 2001.

82