SLP 06 (2014)

ka významná), a konstatoval, že došlo k porušení práv příslušníků kmene jako etnické menšiny, neboť byl ohrožen jejich způsob života a jejich kultura. 98,99 Na svá stanoviska věnovaná ochraně tradičního způsobu života příslušníků domo- rodých národů navázal Výbor pro lidská práva v roce 1994 ve svém obecném komen- táři č. 23 věnovaném právům menšin, 100 podle něhož „jeden nebo více aspektů práv jednotlivců chráněných dle … [článku 27] – například [právo] užívat specifické kultury – může spočívat ve způsobu života, jenž je těsně spjat s územím a využíváním jeho zdrojů“ , přičemž toto konstatování „může být zejména pravdivé ve vztahu ke členům domorodých společenství, která představují menšiny“. 101 Specifický způsob života jako projev kultury domorodého národa může mít mnoho forem, mezi něž patří tradiční aktivity, jako jsou rybolov či lov. 102 Komentář dodává, že užívání těchto kulturních práv může vyža- dovat právní ochranu a přijetí opatření, která zajistí účinnou účast členů menšinových společenství na rozhodování, jež se jich týká. 103 Argumentace kulturními právy menšin byla stěžejní zejména v posledních dese- tiletích 20. století, kdy domorodým společenstvím řada států odmítala přiznat cha- rakter národů a s ním související práva. V současné době, kdy dochází ke stabilizaci jejich pojetí jako zvláštních subjektů mezinárodního práva s právem na vnitřní sebe- určení, ustupuje argument právy menšin poněkud do pozadí, v žádném případě však zcela nemizí. Jak již bylo několikrát zmíněno, Deklarace práv domorodých národů z roku 2007 je dokumentem pouze nezávazné povahy, který nepředvídá žádný kon- trolní mechanismus, který by domorodým národům umožnil domáhat se v případě zásahů do jejich práv ochrany u nezávislého orgánu. Přetrvávající význam argumentu právy menšin potvrdilo v roce 2009 stanovisko Výboru pro lidská práva ve věci Ángela Poma Poma proti Peru, 104 v němž se výbor zabýval stížností příslušnice domorodého národa Aymarů, podle níž Peru zasáhlo do jeho práva na sebeurčení tím, že postupným rozšiřováním systému studní způsobilo ztrátu podzemní vody v oblasti, již Aymarové tradičně využívají pro chov lam, a zbavilo tak tento domorodý národ možnosti obživy. Stejně jako v předchozích případech výbor konstatoval, že nemá pravomoc zabývat se 98 Ibid. , body 32-33. 99 Pro zajímavost dodejme, že o několik let dříve se Výbor pro lidská práva zabýval věcí Ivan Kitok proti Švédsku , v jejímž rámci byl všemi zúčastněnými uznán chov sobů za součást domorodé kultury Sámů, je- jíž užívání podléhá ochraně dle čl. 27 ICCPR ( Ivan Kitok v. Sweden , Communication No. 197/1985 , UN Doc. CCPR/C/33/D/197/1985). 100 HUMAN RIGHTS COMMITTEE. General Comment No. 23: The Rights of Minorities (Art. 27) , UN Doc. CCPR/C/21/Rev. 1/Add. 5. 101 “ [O] ne or other aspect of the rights of individuals protected under that article – for example, to enjoy a particular culture – may consist in a way of life which is closely associated with territory and use of its resources. This may particularly be true of members of indigenous communities constituting a minority.” ( ibid. , bod 3.2). 102 Obecný komentář uvádí i „právo žít v právem chráněných rezervacích“ ( „That right may include such traditional activities as fishing or hunting and the right to live in reserves protected by law.“ , ibid. , bod 7). 103 Ibid. 104 Ángela Poma Poma v. Peru , stížnost č. 1457/2006, stanovisko ze dne 27. března 2009. U.N. Doc. CCPR/C/95/D/1457/2006.

87