SLP 06 (2014)

mechanismy inter-amerického systému ochrany lidských práv, 115 které „nejasný kon- cept domorodých práv k tradičním územím navázaly na ustálený pojmem vlastnictví“. 116 Stěžejním rozhodnutím, v němž Inter-americký soud pro lidská práva ( Inter-American Court of Human Rights ) poprvé otevřeně zahrnul práva domorodých národů pod ochranu vlastnického práva dle čl. 21 Americké úmluvy o lidských právech, byl rozsu- dek z roku 2001 ve věci Společenství Mayagna (Sumo) Awas Tingni proti Nikaragui. 117 Domorodé společenství Mayagna Awas Tingni se v této věci domáhalo ochrany svých práv k tradičně obývanému území proti zásahům ze strany státu spočívajícím v udě- lení dlouhodobé koncese na těžbu dřeva v této oblasti soukromé společnosti. Přestože nebylo schopno předložit žádnou listinu potvrzující jeho práva, soud potvrdil argu- menty Inter-americké komise pro lidská práva, která mu věc přeložila, že společenství Mayagna Awas Tingni je nositelem kolektivních – či přesněji komunitních – vlastnic- kých práv k půdě a přírodním zdrojům založených na tradiční držbě a užívání úze- mí předků. 118 Tato práva existují, ač jejich obsah ani území, kterého se týkají, nebyly výslovně upřesněny žádným aktem veřejné moci, a kvalifikují se jako vlastnická práva ve smyslu čl. 21 úmluvy. Soud v tomto případě ještě výslovně nepřevzal argument ko- mise, že neuznání rovnosti vlastnických práv založených na domorodé tradici by bylo v rozporu s principem nediskriminace zakotveným v čl. 1 odst. 1 úmluvy, 119 za pomoci evolutivní interpretace mezinárodních lidskoprávních instrumentů a pravidla zakazují- cího restriktivní interpretaci práv 120 však dospěl k totožnému závěru, že „čl. 21 úmluvy chrání práva k majetku ve smyslu, jenž zahrnuje mimo jiné i práva členů domorodých spo- lečenství v rámci komunitního vlastnictví“. 121 Dle soudu je komunitní forma kolektiv- ních vlastnických práv pro domorodá společenství typická: vlastnictví půdy se neváže k jednotlivcům, ale ke skupině, resp. ke společenství. „Domorodé skupiny, na základě své pouhé existence, mají právo žít svobodně na svém vlastním území; úzké vazby domoro- dých obyvatel s půdou musí být uznány a chápány jako základní složky jejich kultury, spiri- tuálního života, integrity a hospodářského přežití.“ 122 Své úvahy soud doplnil pravidlem, 115 K fungování kontrolních mechanismů inter-amerického systému viz ŠTURMA, P. op. cit. supra pozn. 77, s. 69 a násl. 116 “[T] hey have linked the loose concept of indigenous rights over traditional lands to the established notion of property. ” (PENTASSUGLIA, G. op. cit. supra pozn. 78, s. 170). 117 A Court H.R., Case of the Mayagna (Sumo) Awas Tingni Community v. Nicaragua , Merits, Reparations and Costs. Judgment of August 31, 2001. Series C No. 79. 118 Ibid. , bod 140. 119 Ibid. 120 Srov. AConHR, čl. 29. 121 “[I] t is the opinion of this Court that article 21 of the Convention protects the right to property in a sense which includes, among others, the rights of members of the indigenous communities within the framework of communal property … ” (rozsudek ve věci Společenství Mayagna (Sumo) Awas Tingni proti Nicaragui , cit. supra pozn. 117, bod 148). 122 “Indigenous groups, by the fact of their very existence, have the right to live freely in their own territory; the close ties of indigenous people with the land must be recognized and understood as the fundamental basis of their cultures, their spiritual life, their integrity, and their economic survival.” ( ibid. , bod 149).

90