SLP 06 (2014)

Dodejme, že výklad svou podstatou individuálního práva na ochranu vlastnictví ve prospěch kolektivního vlastnického práva domorodých národů nezůstal omezen pou- ze na inter-americký lidskoprávní systém. Africká komise pro práva člověka a národů se výše zmíněnými rozsudky Inter-amerického soudu pro lidská práva ve velkém roz- sahu inspirovala ve svém rozhodnutí v případu Endorois z roku 2009 131 a konstatovala, že čl. 14 Africké charty práv člověka a národů chrání i vlastnická práva domorodých národů, přičemž tradiční držba půdy domorodými národy má stejné právní důsledky jako státem udělený vlastnický titul. 132 ZÁVĚR Africká komise pro práva člověka a národů cituje ve svém rozhodnutí v případu Ogoni francouzského profesora práva životního prostředí Alexandera Kisse, podle ně- hož „životní prostředí poškozené znečištěním a znetvořené zničením veškeré krásy a rozma- nitosti je stejně tak v rozporu s uspokojivými životními podmínkami a rozvojem jako je zhroucení základní ekologické rovnováhy škodlivé pro fyzické a duševní zdraví“. 133 Ve vzta- hu k domorodým národům je možné dodat, že poškození životního prostředí, jež znamená výrazný zásah do jejich tradičního způsobu života, může být z dlouhodobého hlediska v rozporu se samotnou jejich existencí. Práva, jež jsou domorodým národům a jejich příslušníkům přiznána, tak představují jeden z nástrojů, jehož prostřednictvím mohou své životní prostředí – a tím pádem svou dlouhodobou existenci – chránit. Účelem tohoto příspěvku bylo představit základní hmotná práva, jichž se mohou domorodé národy v tomto směru dovolávat. Jedná se o v první řadě o kolektivní prá- va, jež jsou domorodým národům přiznána zvláštními mezinárodními instrumenty (Úmluva ILO č. 169, Deklarace práv domorodých národů), resp. rozhodovací činností Africké komise pro práva člověka a národů, dále o kulturní práva příslušníků men- šin zakotvená v čl. 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jež ve prospěch členů domorodých společenství vykládá především Výbor OSN pro lidská práva, a konečně o kolektivní (resp. komunitní) vlastnické právo k tradičně obývané- mu území a jeho zdrojům, do něhož byl na půdě inter-amerického systému ochrany lidských práv transformován specifický vztah domorodých národů k půdě a ostatním přírodním zdrojům. Byť mají tato práva základ v různých mezinárodněprávních in- strumentech a ve vztahu k domorodým národům byla rozvinuta na půdě různých mezinárodních orgánů, vzájemně se prolínají a doplňují. Ze všech je pak možné od- vodit povinnost států zabránit negativním vlivům činností v jejich jurisdikci na území obývaná domorodými národy, resp. tyto vlivy minimalizovat, a účinně domorodé ná- 131 Supra , s. 83 a násl. 132 Rozhodnutí Africké komise v případu Endorois , cit. supra pozn. 82, zejména body 209 a 238 (srov. též celou argumentaci k tvrzenému porušení vlastnického práva v bodech 174-238). 133 “ [A] n environment degraded by pollution and defaced by the destruction of all beauty and variety is as contrary to satisfactory living conditions and the development as the breakdown of the fundamental ecologic equilibria is harmful to physical and moral health.” (rozhodnutí Africké komise v případu Ogoni , cit. supra pozn. 79, bod 51).

92