Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

Nepodstatným aspektem je v této souvislosti i přebujelost právního řádu, která jen s obtížemi umožňuje promyslet všechny související důsledky konstruovaného in- stitutu. Cestou pro tvorbu dobrého pracovněprávního zákonodárství je (a.) pozorně na- slouchat zaměstnavatelům a zaměstnancům, (b.) poznat problémy aplikační praxe plynoucí ze stávajících trendů výkonu práce, využívaných technologií atd., (c.) vyhod- notit získané informace v kontextu právem chráněného hodnotového spektra a (d.) na základě zobecnění po odborné a široké diskusi s adresáty budoucí regulace (zejména jde-li o důsledky, které regulace má navodit) a odborníky z jednotlivých oblastí práva (zejména jde-li o důsledky, které zamýšlená změna může navodit v té které oblasti v provazbě na další právní úpravu) formulovat právní pravidla umožňující vykonávat práci a realizovat hospodářskou či jinou činnost zaměstnavatele způsobem odpovídají- cím stávajícím společenským a hospodářským potřebám, stejně jako stavu techniky při potřebné míře ochrany zaměstnance. Jinak řečeno, více jak kdy dřív musí být formulace právních institutů a právní re- gulace projevem „živých pozorování“ a ne „laboratorních testů“. Myšlenková schémata musí být komplexní a důsledně dotažena, aby institut byl od počátku funkční a ne- vyžadoval dlouholeté otesávání, usazování a upřesňování prostřednictvím judikatury. Konkrétněji, formulaci právního institut musí (a.) předcházet analýza stávajícího sta- vu, (b.) analýza potřebnosti změny a (c.) analýza předpokládaných důsledků navoze- ných změnou; právní institut může být zaveden jedině tehdy, resp. stávající stav může být změně jedině tehdy, bude-li (i.) identifikován nešvar, který působí nespravedlnosti nebo jinak narušuje základní hodnoty chráněné právním řádem, (ii.) navržené řešení musí být způsobilé nešvar odstranit, přičemž (iii.) rozumně předpokládaný pozitiv- ní přínos zavedení institutu (změny) musí být vyšší než negativní důsledek (náklady na straně adresátů, zásah právní jistoty, narušení jiných právním řádech chráněných hodnot – je přitom třeba hodnotit dopady do všech právem regulovaných oblastí, tj. zvážit všechny předpokládané důsledky). Tyto předpoklady dobrého práva však stávající legislativní praxe příliš nenaplňuje. Alespoň se tomu tak zdá být s ohledem na poslední novelizační snahy. Potřebné je reagovat na výkon práce prostřednictvím moderních technologií (plat- forem), pravděpodobně mj. (i v reflexi potřeb profesionálního sportu a nedostatků jeho právní úpravy) formulovat institut pracovníka, tedy kategorii na pomezí zaměst- nance a osoby samostatně výdělečně činné. V návaznosti na změny v modelech ro- dinného a společenského soužití si žádají revizi související překážky v práci, zejména rodičovská dovolená. K úvaze je, zda a v jaké formě předcházet sociální izolaci a dalším rizikovým jevům spojeným s moderními technologiemi a jejich využíváním v pracov- ním procesu. Praxe dlouhodobě poukazuje na nedostatečná pravidla pro výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele (§ 317 ZPr), zejména jde-li o absentující úlevy za- městnavatele v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Zaměstnavatelé i zaměst-

34