Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

ZMEŠKÁNÍ PREKLUZIVNÍ LHŮTY V PRACOVNÍM PRÁVU

Mgr. Roman Zapletal 1

ÚVODEM Prekluzivní lhůty jsou z povahy věci v zásadě reprezentovány spíše kratšími časo- vými úseky. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva došlo v rámci účinného generálního soukromoprávního (občanskoprávního) kodexu 2 k zakotvení obdobné aplikace pravidel pro běh lhůt promlčecích též na lhůty propadné. Praktické důsledky zvláště pro pracovněprávní vztahy jsou zásadní, neboť charakter lhůty jakožto preklu- zivní současný zákoník práce 3 předepisuje hned pro několik situací, a to především v kontextu rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Vybízí se tudíž otázka, zda by se pro odvětví pracovního práva neměla uplatnit speciální regulace, s přihlédnutím ke zvýšenému požadavku na efektivitu normované oblasti a neméně důležitou ochranu právní jistoty zúčastněných stran. Podnázev tohoto pojednání by mohla tvořit příhodně formulovaná otázka, zda propadnutí (prekluzivní) lhůty v pracovněprávních vztazích lze prominout, či nikoliv. Užití adjektiva „prekluzivní“ by se zde přitom mohlo v kontextu se zvoleným termí- nem „propadnutí lhůty“ jevit jako redundantní, jelikož jiná lhůta než prekluzivní, jak je blíže rozvedeno v textu níže, zjevně propadnout nemůže. Nicméně onen zdánlivý terminologický oxymóron se ve výsledku může ukázat jako vcelku prospěšný, neboť akcentuje paradoxnost vycházející z recentních judika- turních závěrů na podkladě platného právního stavu, jež zcela správně akceptují, že byť by s možností prominutí uplynutí lhůty prima facie mohly být spojovány toliko lhůty promlčecí, na totožný závěr je nutno právě s přihlédnutím k předmětné úpravě de lege lata usuzovat i v těch situacích, je-li následkem uplynutí lhůty propadnutí (zá- nik) práva. Tento text se zaměřuje na důsledky projevující se v oblasti pracovněprávních vztahů (potažmo pracovního práva vůbec), jež plynou z faktu, že došlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty. Jinými slovy, pokouší se optikou judikatury i normotvůrce vymezit, za plného uznání diference právní regulace předešlé a stávající, ve kterých konkrétních případech a za splnění jakých dalších kritérií je (má být) zmeškání pra- covněprávní prekluzivní lhůty přípustné (čímž je tedy de facto možné její prominutí, 1 Autor působí jako interní doktorand na Katedře pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 2 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či „OZ“). 3 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo též „ZP“).

71