Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

Nejvyšší soud naproti tomu napadaná rozhodnutí prvostupňového i odvolacího soudu zrušil a věc prvnímu z nich vrátil k dalšímu řízení, přičemž jednoznačně vy- mezil, že dosavadní závěry ve vztahu k právní úpravě obsažené v příslušných normách nového kodexu soukromého práva nadále nemohou obstát. Pokud totiž v pracovně- právních předpisech pravidla pro běh prekluzivní lhůty nejsou explicitně upravena, je s účinností od 1. 1. 2014 při určování začátku a konce prekluzivní lhůty nezbytné vycházet z §§ 605-608 OZ a stejně tak též z § 654 odst. 2 OZ. Níže jsou shrnuty stě- žejní výchozí úvahy, jež uvedený názor podporují. Dovolací soud předně upozornil na nutnost reflektovat podstatnou rozdílnost právní úpravy de lege lata , obsahující pravidlo aplikace předepisovaných pravidel pro běh promlčecích lhůt i na lhůty prekluzivní, zakotvené v § 654 odst. 2 OZ. Ve vy- mezeném kontextu je nutno podtrhnout, že za účinnosti OZ 1964 (avšak toliko do 31. 12. 2011) nebylo v oblasti pracovněprávních vztahů rozlišováno mezi po- čítáním doby a lhůty a pro oba časové úseky platila jednotná pravidla pro počítání času, jejichž použití bylo umožněno subsidiární aplikací 17 § 122 OZ 1964 18 . Ode dne 1. 1. 2012 nicméně § 333 ZP stanoví speciální pravidlo pro počítání dob trvajících alespoň jeden den. Kruciální odlišnost úpravy de lege lata však představuje explicitní předpoklad apli- kace veškerých ustanovení občanského zákoníku dotýkajících se běhu lhůty promlčecí i na lhůty prekluzivní. Na základě toho Nejvyšší soud určil, že v souladu s právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014 v případech a za podmínek vymezených v §§ 645-652 OZ (obsahujících speciální pravidla pro přerušení promlčecích lhůt a jejich následné prodloužení z důvodu některé ze zákonem presumovaných překážek), jež platí shod- ně též ve vztahu k běhu prekluzivní lhůty, lze uplatnit u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou i ve lhůtě delší než dvouměsíční. Jinými slovy, iniciace sporu o neplatné roz- vázání pracovního poměru je v zákonem stanovených případech možná i po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto (tvrzeně neplatným) rozvázáním, ať už ze strany zaměstnavatele, nebo zaměstnance. 4. REAKCE NORMOTVŮRCE – ÚPRAVA DE LEGE FERENDA V kontextu právě uvedeného se pochopitelně vybízí otázka, zdali nastalý právní stav a z něj plynoucí důsledky byly zákonodárcem v této podobě skutečně zamýšle- ny. Dlužno podotknout, že prodlužování lhůt v pracovněprávních vztazích pozornost věnovala již po samotném nabytí účinnosti občanského zákoníku značnou pozornost též odborná veřejnost, upozorňující na pochybení zákonodárce projevující se v prak- 17 Zásadu subsidiarity občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích (namísto překonané zásady delegace) bylo možno (a nutno) aplikovat od 14. 4. 2008, kdy po vyhlášení ve Sbírce zákonů nastaly právní účinky zrušujícího nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06 (č. 116/2008 Sb.). 18 Nyní je totožná právní úprava obsažena v rámci § 605, § 606 odst. 1 a § 607 OZ.

77