SVĚTOVÝ, EVROPSKÝ A ČESKÝ AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL A TRH S AUTOMOBILY :: Šaroch a kol.

Přímé (úplné) odmítnutí přístupu ze strany dominantního podniku je zneuži tím jeho tržního postavení, jen pokud jsou splněna tzv. Bronner-kritéria (dle judikátu SDEU ve věci C-7/97 Oscar Bronner z roku 1998, odst. 41), která na zkoumané proble matice blízkou otázku odmítnutí informace umožňující IT interoperabilitu, aplikoval Tribunál EU v případu T-201/04 Microsoft v roce 2007 (odst. 333). Jsou čtyři a musejí být splněna kumulativně: 1. Odmítnutí se týká produktu nebo služby, které jsou nezbytné k výkonu ur čité aktivity na sousedním (souvisejícím) trhu; 2. Odmítnutí je takové povahy, že pravděpodobně dojde k vyloučení efektivní soutěže na tomto sousedním trhu; 3. Odmítnutí brání tomu, aby byl na trh uveden nový produkt, po němž by Soudně potvrzený standard tedy vyžaduje, aby v situaci, kdy je každý nezávislý žadatel o přístup k datům (funkcím a zdrojům) vozidla dominantní automobilkou zcela a nediskriminačně odmítnut, protože automobilka nechce mimo rámec svého podniku (což může být celá propojená skupina) 6 nic s nikým sdílet, byly dány důkazy naplnění všech čtyř kritérií. Bez toho nebude automobilka usvědčena ze zneužití dominance. V praxi je však nepravděpodobné, že by úplné odmítnutí přístupu k většině akumu lovaných dat bylo reálné, protože za daného právního stavu řadu sdílení a přenosů dat ukládá přímo právo EU. Nařízení GDPR ve věci osobních dat z roku 2016 (viz jeho čl. 20 o přenositelnosti dat) a pro většinu neosobních dat nové (přijaté 2023) nařízení o datech (Akt o datech, čl. 4 a 5 opravňující uživatele vyžádat si přenos svých dat), ta kovou povinnost ukládají, pokud se vlastník vozu rozhodne spolupracovat s vybraným nezávislým poskytovatelem servisu či jiného plnění. Úplné odmítnutí sdílení či přenosu provozně-technických dat také není možné vzhledem k povinnosti uložené automobil kám nařízením 2018/858 (o němž je pojednáno v části II. textu) ohledně přístupu k pa lubní diagnostice (tzv. OBD informace). Z toho plyne, že k většině dat z chytrého auta nemůže být automobilkou uzavřen přístup zcela, všem a za všech okolností. To samé však samozřejmě neplatí o přístupu k funkcím a dalším zdrojům vozidla, které nejsou přímo vozidly generovanými daty, nicméně úzce s nimi souvisejí. Vrátíme-li se k datům, je zřejmé, že žadatel bude mít problém prokázat, že je spl něna první výše uvedené kritérium nezbytnosti, protože většina dat nezůstává uzavřena exkluzivně u automobilky. Nestačí totiž prokázat, že přímo od automobilky by jejich získání bylo přímější a jednodušší než z jiných zdrojů, naopak by bylo nutné doložit, že bez vstřícné reakce automobilky na žádost o přístup by nebylo vůbec možné nabídnout vlastníkovi auta určitou dodávku či službu za ekonomicky životaschopných podmínek. To zřejmě pro většinu služeb servisu, asistence, pojištění, zábavy, reklamy atd. nebude – ve vztahu k datům z aut – prokazatelné. Nelze nicméně vyloučit, že u některých ka 6 Jedním podnikem je v soutěžním právu celá jedna hospodářská jednotka, tj. skupina propojených firem, jejichž soutěžní chování je podřízeno jedné kontrole, jednotně určované strategii. Nejčastěji se tak děje na základě vlastnické kontroly, ale držení 100 % či blízkého vlastnického podílu není podmínkou, rozhodující je možnost kontroly nad tím, kdo firmu řídí, jaké priority firma na trhu sleduje a jakým způsobem je naplňuje (Kupčík a kol., 2024, 646–649). mohla existovat poptávka ze strany spotřebitelů; 4. Odmítnutí není objektivně ospravedlnitelné.

131