SVĚTOVÝ, EVROPSKÝ A ČESKÝ AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL A TRH S AUTOMOBILY :: Šaroch a kol.

b) nelze je nahradit nebo získat z jiných zdrojů, než je sama automobilka, a to ještě v situaci, kdy jsou primární trh prodeje vozů a sekundární (navazující) trh služeb a zboží pro tyto vozy a jejich majitele samostatnými relevantními trhy. Za splnění těchto před pokladů lze pracovat s hypotézou, že automobilka – originální výrobce je v dominant ním postavení na „svém“ navazujícím trhu, na němž jde o komerční využití dat, funkcí a zdrojů z aut, která vyrábí. S vyšší mírou jistoty bude tato hypotéza vždy platit zejmé na pro přístup k funkcím a zdrojům vozidla, tedy pro případy, kdy bude poskytovatel z nezávislého aftermarketu potřebovat přístup k senzorům ve vozidle, bude chtít vozi dlo vybavit dalšími senzory, přidat software do IT systému vozidla, vstupovat do jeho komunikačních a kontrolních modulů… s cílem optimalizovat spotřebu vozu, rozšířit možnosti jeho kontroly a ovládání na dálku, propojit chytré auto s chytrou domácností, přidat nové prvky asistence řízení, např. lepšího sledování směru a vozovky, automatizo vané reakce vozu v nouzových situacích apod. Právě v popsaných a jim podobných situacích lze mít za nesporné, že originální výrobce vozidel bude v bezkonkurenčně silné a výhodné pozici vůči zájemcům o pří stup k funkcím, zdrojům těchto vozidel (a s nimi spojeným unikátním datům) z řad nezávislých poskytovatelů služeb a výrobků. Takto výjimečně silná pozice dominanta, na něj v souladu se soutěžním právem EU klade „zvláštní odpovědnost“ neomezovat a neničit soutěž na zbytku trhu, resp. na navazujících, propojených trzích, které na již ovládnutém trhu závisejí (Geradin, Petit a kol., 2005). Současně však platí, že získání a držení takového dominantního postavení není ještě porušením čl. 102 SFEU, není právem zakázané. K rozporu s právem dochází až ve chvíli, kdy dominantní podnik nedostál své „zvláštní odpovědnosti“ a metodami odlišnými od těch, které jsou soutěží lepším výko nem, začal volnou soutěž omezovat, tj. uzavírat trh, vytlačovat z něj stávající i potenciál ní konkurenci (Evropská komise, 2024b, bod 45) 5 , případně ke škodě soutěži přenášet svou tržní moc na navazující, související trhy (Kupčík a kol, 2024, 555–557). Dále je proto nutné analyzovat, jakým jednáním a za jakých podmínek se automobilka domi nantní na sekundárním trhu takového zakázaného zneužití svého postavení dopustí. 6.2.2 Odmítnutí přístupu k datům, funkcím a zdrojům jako zneužití dominance Případy naprostého odmítnutí Odmítnutí dominantního podniku spolupracovat či dodávat jinému podniku, včetně odmítnutí dodat data, otevřít svůj „systém“, nemůže být považováno za proti soutěžní za všech okolností a bez výjimečně, protože by se jednalo o nepřiměřený zásah do vlastnického práva, do svobody podnikat a využívat k tomu smluvní volnosti (tedy i právo na to smlouvu o přístupu neuzavřít). Dnes již standardní řešení soutěžního práva EU, potvrzené v rozhodnutích SDEU, proto rozlišuje mezi přímým (úplným) odmít nutím a nepřímým (konstruktivním) omezením přístupu k určitým statkům kontrolo vaným dominantním podnikem. 5 bod 45: „K určení toho, zda chování dominantních podniků může představovat vylučující zneužití, je obecně nutné zjistit, zda se chování odchyluje od hospodářské soutěže na základě výkonnosti… a zda může mít vylučující účinky…“

130