SLP 12 (2017)

V případě Ruiz Zambrano 374 SDEU řešil problém legalizace pobytu kolumbijského občana, který po roce 1999 spolu se svojí manželkou, též kolumbijskou státní příslušnicí, neúspěšně usiloval o azyl v Belgii. Po zamítnutí obou žádostí o azyl se žadatelé nadále zdržovali v Belgii, protože vzhledem k trvání kolumbijské občanské války belgické orgá- ny rozhodly o nenavrácení manželů a jejich společného čtyřletého dítěte. Během pobytu v Belgii se v roce 2003 narodilo manželům druhé dítě, syn Diego, který podle belgické úpravy nabyl belgické občanství, jelikož pro něj jeho rodiče nepožádali o kolumbijské občanství. Po narození Diega manželé znovu usilovali o legalizaci dlouhodobého pobytu, přičemž používali lidskoprávní argument. Tvrdili, že kdyby museli Belgii opustit, došlo by ve vztahu k malému Diegovi k porušení čl. 3 odst. 4 Protokolu č. 4 k EÚLP, podle něhož nikdo nebude vyhoštěn z území státu, jehož je státním příslušníkem. Krátce poté se manželům narodilo třetí dítě, dcera Jessica, která též získala belgické občanství. Belgické orgány žádosti manželů o trvalé usazení v Belgii zamítly s tím, že manže- lé Ruiz Zambranovi nedodrželi zákony své země, jelikož neregistrovali své dítě u ko- lumbijského diplomatického či konzulárního úřadu. Belgický soud, který o věci Ruiz Zambrano rozhodoval, předložil předběžnou otázku SDEU, ve které se dotázal zejmé- na na vztah mezi zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti a právem unij- ních občanů na pobyt na území členského státu. Belgický soud také nastolil otázku, zda jsou pravidla o unijním občanství a unijní zákaz diskriminace vůbec aplikovatelné v situaci, kdy ani jeden unijní občan (tzn. obě děti Ruiz Zambranových) nevyužil své- ho práva pohybu z jednoho členského státu do druhého. Rozsudek SDEU ve věci Ruiz Zambrano navazuje na řadu dalších rozhodnutí týka- jících se statusu rodinných příslušníků unijních občanů. 375 Kazuistický přístup SDEU a absence konsistentní doktríny byly v této souvislosti často kritizovány. 376 Pro účely našeho zkoumání je klíčové, že SDEU v daném případě neaplikoval pobytovou směr- nici 2004/38/ES, ale dovodil právo unijního občana na pobyt pouze z primárního práva EU. Zatímco předkládací soud zmínil i Listinu základních práv EU jako rele- vantní referenční rámec, a to konkrétně např. v souvislosti se zásadou nediskriminace podle čl. 21 LZP a s právy dětí podle čl. 24 LZP, SDEU na LZP EU vůbec neodkázal. Generální advokátka Eleanor Sharpston ve svém stanovisku k tomuto problému po- znamenala, že LZP EU sice v rozhodné době ještě nebyla právně závazná, ale měla být používána jako pomůcka při výkladu konkrétních práv. Z neobvykle stručného textu rozsudku SDEU vyčnívá opakovaný odkaz na „pod- statnou část práv spojených se statusem unijního občana“. Česká verze rozsudku není v tomto případě ideální. V pracovním jazyce SDEU se nicméně objevuje výraz „l’essentiel des droits conférés par leur statut de citoyen de l’Union“, který jasně sou- 374 SDEU, C-34/09. 375 SDEU, C-413/99 Baumbast, C-109/01 Akrich, C-200/02 Zhu a Chen, C-127/08 Metock. 376 Srov. THYM, D. Zur Rechtstellung von Familienmitgliedern aus Drittstaaten im Lichte der Kernbereichs-Rechtsprechung des EuGH. In: SCHROEDER, W., OBWEXER, W. (eds.) 20 Jahre Unionsbürgerschaft , Sonderheft Europarecht, 1/2015, ss. 136-157.

119

Made with FlippingBook Annual report