Table of Contents Table of Contents
Previous Page  53 / 68 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 53 / 68 Next Page
Page Background

53

Tescoma magazín |

NABYTÍ VĚCI

OD NEOPRÁVNĚNÉHO

Nabytím věci od neopráv-

něného se rozumí situace,

kdy osoba získá věc od jiné

osoby, která však k dané

věci vlastnické právo nemá

a není tedy oprávněna vlastnické právo

na jiného převést. Ačkoliv i český právní řád

prosazuje zásadu „nikdo nemůže převést

na jiného více práv, než sámmá,“ neplatí tato

zásada vždy, takže za určitých okolností je

možné stát se vlastníkem věci i tehdy, pokud

převodce vlastnického práva k dané věci

nebyl k převodu vlastnictví na jinou osobu

oprávněn. Tento článek se zaměřuje na ně-

které z takových okolností.

U

stanovení § 1109 zákona

č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

v platném znění (dále je „OZ“)

umožňuje nabýt vlastnické právo od oso-

by, která sice nebyla oprávněna vlastnické

právo převést, ale nabyvatel byl vzhledem

ke všem okolnostem v dobré víře, že

převodce k převodu vlastnického práva

oprávněn je. Uvedené se vztahuje jen

k věci nezapsané ve veřejném seznamu,

nejedná se proto o nabytí např. rodinné-

ho domu ani bytu, neboť se jedná o věci

zapisované do katastru nemovitostí, který

je veřejným seznamem.

Takovou ochranu nabytí vlastnického prá-

va však občanský zákoník poskytuje jen

výslovně stanoveným způsobům nabytí

vlastnického práva, z nichž mezi nejčastěj-

ší bude v praxi patřit získání věci:

• od podnikatele při jeho podnikatelské

činnosti v rámci běžného obchodního

styku a

• za úplatu od někoho, komu vlastník věc

svěřil (např. půjčil).

Nový vlastník (nabyvatel) věci nemusí

svou dobrou víru, že převodce je opráv-

něn na něj vlastnické právo k věci převést,

prokazovat, protože občanský zákoník

v uvedených případech dobrou víru

nabyvatele předpokládá, avšak s přihléd-

nutím ke všem okolnostem konkrétního

případu. Nabyvatel by měl při nabývání

věci vždy dodržet obvyklou míru obezřet-

nosti, neboť od něj může být vyžadováno,

aby prokázal okolnosti, za kterých věc

nabyl. Lze totiž dojít k závěru, že napří-

klad při koupi zboží v prodejně, jejíž ceny

jsou podstatně nižší než ceny stejného

zboží v jiných prodejnách, se měl naby-

vatel zajímat o původ zboží a s ohledem

na nízkou cenu zboží mohl předpoklá-

dat, že se jedná o zboží, které pochází

z trestné činnosti. Dobré víry v oprávnění

převodce převést vlastnické právo k věci

by se nabyvatel rovněž stěží dovolal tehdy,

pokud by například koupil od souseda

sekačku označenou logem místní půjčov-

ny nářadí, neboť mohl předpokládat, že

ačkoliv vlastník sekačku sousedovi svěřil,

není soused oprávněn ji prodat.

Nabyvatel, který v souladu s výše uve-

deným nabude vlastnické právo k věci,

se stane jejím právoplatným vlastníkem

a původní vlastník se vůči němu nemůže

domáhat vrácení věci. Původní vlastník

má přitom nárok na náhradu škody vůči

neoprávněnému převodci.

Specifická úprava platí dle ustanovení §

1110 OZ pro případy nabytí použité věci

v dobré víře věci od podnikatele, který

při své podnikatelské činnosti v rámci

běžného obchodního styku obchoduje

takovými věcmi, a jedná-li se o nabytí věci

za úplatu (koupi). Převedeme-li text záko-

na do každodenní praxe, jedná se typicky

o koupi auta v autobazaru či mobilního

telefonu v bazaru.

Původní vlastník věci se může po nabyva-

teli domáhat jejího vydání a nabyvatel se

tak nestane vlastníkem věci i přesto, že

byl při jejím nabytí v dobré víře, jestliže

původní vlastník prokáže, že věc pozbyl

ztrátou nebo že mu věc byla odňata své-

mocně (například odcizena) a že od ztrá-

ty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři

roky. Ochraně dobré víry nabyvatele

věci je v takových případech nadřazena

ochrana vlastnického práva původního

vlastníka. Nabyvatel věci bude v takové

situaci povinen věc vrátit původnímu

vlastníkovi a osoba, od které nabyvatel

věc nabyl, bude povinna vrátit nabyvateli

kupní cenu.

Získá-li někdo movitou věc za jiných okol-

ností než které stanoví ustanovení § 1109

a § 1110 OZ, o kterých je pojednáno výše

(například kdyby nabyvatel zmíněnou

sekačku od souseda obdržel darem nebo

v případě koupě telefonu na interneto-

vém bazaru od osoby, která není podni-

katelem), stane se vlastníkem věci, pokud

prokáže dobrou víru v oprávnění převod-

ce převést vlastnické právo k věci, ledaže

původní vlastník prokáže, že věc pozbyl

ztrátou nebo činem povahy úmyslného

trestného činu.

Tyto situace mají dvě podstatná úskalí,

a to povinnost nabyvatele prokázat, že při

získání věci byl v dobré víře v oprávnění

převodce věc převést s tím, že související

důkazní břemeno nese nabyvatel, a zvý-

šenou ochranu původního vlastníka věci,

pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou

nebo činem povahy úmyslného trestného

činu (typicky krádeží), přičemž v těchto

případech nese důkazní břemeno původ-

ní vlastník věci a ani prokázaná dobrá víra

nabyvatele věci není relevantní.

Závěrem zbývá dodat, že vlastníkem věci

se nikdy nastane ten, kdo movitou věc

nabyl s vědomím, že ji nabývá od neopráv-

něného, což platí i tehdy, pokud naby-

vatel např. věc koupí od osoby, která věc

předtím koupila od jiné osoby, o níž však

nabyvatel ví, že věc odcizila původnímu

vlastníkovi.

Mgr. Petr Otrusina

advokát

Advokátní kancelář Knotek, spol. s r. o.