53 / 68
53
Tescoma magazín |
NABYTÍ VĚCI
OD NEOPRÁVNĚNÉHO
Nabytím věci od neopráv-
něného se rozumí situace,
kdy osoba získá věc od jiné
osoby, která však k dané
věci vlastnické právo nemá
a není tedy oprávněna vlastnické právo
na jiného převést. Ačkoliv i český právní řád
prosazuje zásadu „nikdo nemůže převést
na jiného více práv, než sámmá,“ neplatí tato
zásada vždy, takže za určitých okolností je
možné stát se vlastníkem věci i tehdy, pokud
převodce vlastnického práva k dané věci
nebyl k převodu vlastnictví na jinou osobu
oprávněn. Tento článek se zaměřuje na ně-
které z takových okolností.
U
stanovení § 1109 zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
v platném znění (dále je „OZ“)
umožňuje nabýt vlastnické právo od oso-
by, která sice nebyla oprávněna vlastnické
právo převést, ale nabyvatel byl vzhledem
ke všem okolnostem v dobré víře, že
převodce k převodu vlastnického práva
oprávněn je. Uvedené se vztahuje jen
k věci nezapsané ve veřejném seznamu,
nejedná se proto o nabytí např. rodinné-
ho domu ani bytu, neboť se jedná o věci
zapisované do katastru nemovitostí, který
je veřejným seznamem.
Takovou ochranu nabytí vlastnického prá-
va však občanský zákoník poskytuje jen
výslovně stanoveným způsobům nabytí
vlastnického práva, z nichž mezi nejčastěj-
ší bude v praxi patřit získání věci:
• od podnikatele při jeho podnikatelské
činnosti v rámci běžného obchodního
styku a
• za úplatu od někoho, komu vlastník věc
svěřil (např. půjčil).
Nový vlastník (nabyvatel) věci nemusí
svou dobrou víru, že převodce je opráv-
něn na něj vlastnické právo k věci převést,
prokazovat, protože občanský zákoník
v uvedených případech dobrou víru
nabyvatele předpokládá, avšak s přihléd-
nutím ke všem okolnostem konkrétního
případu. Nabyvatel by měl při nabývání
věci vždy dodržet obvyklou míru obezřet-
nosti, neboť od něj může být vyžadováno,
aby prokázal okolnosti, za kterých věc
nabyl. Lze totiž dojít k závěru, že napří-
klad při koupi zboží v prodejně, jejíž ceny
jsou podstatně nižší než ceny stejného
zboží v jiných prodejnách, se měl naby-
vatel zajímat o původ zboží a s ohledem
na nízkou cenu zboží mohl předpoklá-
dat, že se jedná o zboží, které pochází
z trestné činnosti. Dobré víry v oprávnění
převodce převést vlastnické právo k věci
by se nabyvatel rovněž stěží dovolal tehdy,
pokud by například koupil od souseda
sekačku označenou logem místní půjčov-
ny nářadí, neboť mohl předpokládat, že
ačkoliv vlastník sekačku sousedovi svěřil,
není soused oprávněn ji prodat.
Nabyvatel, který v souladu s výše uve-
deným nabude vlastnické právo k věci,
se stane jejím právoplatným vlastníkem
a původní vlastník se vůči němu nemůže
domáhat vrácení věci. Původní vlastník
má přitom nárok na náhradu škody vůči
neoprávněnému převodci.
Specifická úprava platí dle ustanovení §
1110 OZ pro případy nabytí použité věci
v dobré víře věci od podnikatele, který
při své podnikatelské činnosti v rámci
běžného obchodního styku obchoduje
takovými věcmi, a jedná-li se o nabytí věci
za úplatu (koupi). Převedeme-li text záko-
na do každodenní praxe, jedná se typicky
o koupi auta v autobazaru či mobilního
telefonu v bazaru.
Původní vlastník věci se může po nabyva-
teli domáhat jejího vydání a nabyvatel se
tak nestane vlastníkem věci i přesto, že
byl při jejím nabytí v dobré víře, jestliže
původní vlastník prokáže, že věc pozbyl
ztrátou nebo že mu věc byla odňata své-
mocně (například odcizena) a že od ztrá-
ty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři
roky. Ochraně dobré víry nabyvatele
věci je v takových případech nadřazena
ochrana vlastnického práva původního
vlastníka. Nabyvatel věci bude v takové
situaci povinen věc vrátit původnímu
vlastníkovi a osoba, od které nabyvatel
věc nabyl, bude povinna vrátit nabyvateli
kupní cenu.
Získá-li někdo movitou věc za jiných okol-
ností než které stanoví ustanovení § 1109
a § 1110 OZ, o kterých je pojednáno výše
(například kdyby nabyvatel zmíněnou
sekačku od souseda obdržel darem nebo
v případě koupě telefonu na interneto-
vém bazaru od osoby, která není podni-
katelem), stane se vlastníkem věci, pokud
prokáže dobrou víru v oprávnění převod-
ce převést vlastnické právo k věci, ledaže
původní vlastník prokáže, že věc pozbyl
ztrátou nebo činem povahy úmyslného
trestného činu.
Tyto situace mají dvě podstatná úskalí,
a to povinnost nabyvatele prokázat, že při
získání věci byl v dobré víře v oprávnění
převodce věc převést s tím, že související
důkazní břemeno nese nabyvatel, a zvý-
šenou ochranu původního vlastníka věci,
pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou
nebo činem povahy úmyslného trestného
činu (typicky krádeží), přičemž v těchto
případech nese důkazní břemeno původ-
ní vlastník věci a ani prokázaná dobrá víra
nabyvatele věci není relevantní.
Závěrem zbývá dodat, že vlastníkem věci
se nikdy nastane ten, kdo movitou věc
nabyl s vědomím, že ji nabývá od neopráv-
něného, což platí i tehdy, pokud naby-
vatel např. věc koupí od osoby, která věc
předtím koupila od jiné osoby, o níž však
nabyvatel ví, že věc odcizila původnímu
vlastníkovi.
Mgr. Petr Otrusina
advokát
Advokátní kancelář Knotek, spol. s r. o.